5 filmů, které změnily můj pohled na život

19. dubna 2019 v 19:11 | Jeife |  Já a svět
Cowspiracy - klíč k udržitelnosti
Film, který mi otevřel oči. Díky Cowspiracy jsem se začla víc zajímat o to, jaký vliv má můj život na planetu. Ale nebojte, není to jeden z těch depresivních filmů o tom, jak je všechno v háji. V tomhle filmu je zmíněno i možné řešení situace, v které se my a naše planeta nacházíme.
Film s českými titulky je online ZDE nebo ZDE



























Summerhill
Že jedinou cestou ke vzdělání je sezení ve školních lavicích? Není. Při sledování tohohle filmu jsem si nejednou vzpomněla na roky strávené ve škole. Dalo mi to vůbec něco? A jak se to dá dělat jinak?
Film s českými titulky je online ZDE


















The True Cost
Tričko za stovku. Kdepak se tak asi vzalo?
Dokument o oblečení, které nosíme, o lidech, kteří ho vyrábějí, a o vlivu tohoto průmyslu na náš svět. The True Cost nás nechá nahlédnout za oponu a ukáže nám příběhy a fakta, o kterých se nemluví. Jaká je skutečná cena našeho oblečení?
Film s českými titulky zdarma ke stažení ZDE

















Nádherná zelená
Co se stane, když člověka odpojí? V této francouzské komedii najdete nejen kvalitní humor, ale i pár věcí k zamyšlení.
Film s českými titulky je online ZDE

















Into the Wild - Útěk do divočiny
Být sám sebou, opustit systém...
Filmů jsem viděla stovky, kvalitních filmů možná i desítky. Pokud bych ale měla vybrat jeden jediný, který chci vidět zas a znova, byl by to právě Útěk do divočiny.
"Málokdo z nás má takovou odvahu jako Christopher McCandless (Emile Hirsch). Bylo mu dvacet dva, když dostudoval vysokou školu, ale místo toho, aby zaplul do civilizačního proudu, ukázal mu vztyčený prostředník a z naivního snílka se proměnil v symbol jedné generace Američanů."

Hudba z filmu, která mi zní v hlavě, často. Eddie Vedder -Guaranteed


Film v češtině ke stažení ZDE - Ale není problém ho najít i online, pokud vám nevadí množství reklam.
















A co vy, máte své oblíbené filmy, které změnily váš pohled na život? Pište do komentářů :)

*Všechny fotky pocházejí od autorů filmů
 

Bezlepkové vegan sušenky

25. března 2019 v 8:09 | Jeife |  Vaření
Mám ráda výzvy a tohle byla jedna z nich. Péct bez vajec a bez mléka je pro mě normální už tři roky. Bezlepkových věcí jsem ale nikdy moc nedělala.
Podobný recept jsem si našla na tomto blogu, ale obsahoval avokádo, které jsem doma neměla. A tak jsem si recept upravila ... :)
Potřebujete:
150g bezlepkové mouky (já měla kukuřičnou)
50g kakaa
1 lžička jedlé sody / prášku do pečení
špetka soli
80g cukru
60g kokosového oleje
1 nastrouhané jablko
2 lžíce datlového sirupu / jiného sirupu
50ml vody
50g čokolády
Začnete tím, že smícháte mouku, cukr, kakao, sůl a jedlou sodu. Kokosový olej si rozehřejete tak, aby v něm nebyly hrudky, úplně tekutý ale být nemusí.
Dál přidáte kokosový olej, nastrouhané jablko, dvě lžíce sirupu, vodu a asi 25g nasekané čokolády.
Vznikne vám husté těsto. Uděláte kuličky a na plechu s pečícím papírem je rozmáčknete do tvaru sušenky. Nakonec vezmete zbylých 25g čokolády, nasekáte jí a dáte kousek čokolády na každou sušenku.
Sušenky pečte v troubě na 180°C, asi 20 minut. Po upečení jsou křehké, nechte je vychladnout. Když vychladnou, nelámou se. Pokud chcete, můžete je poprášit moučkovým cukrem.

Dejte vědět, jak se vám recept povedl. Já mám v plánu ho příště vyzkoušet s obyčejným olejem namísto kokosového, jsem zvědavá, jestli to půjde :)

Nový život pro sklenici

16. března 2019 v 14:32 | Jeife |  Zero-waste
Když mi krabice s kořením oznámila, že další balíček koření už se do ní nevejde, rozhodla jsem se, že si udělám kořenky. Konečně budu mít v koření pořádek. Jasně, mohla jsem jít do obchodu a kořenky si koupit. Ale znáte mě ... Proč věc kupovat, když si jí můžu vyrobit? A když můžu já, můžete i vy :)



Potřebujete:
  • skleničky se šroubovacím víčkem
  • olej
  • jedlou sodu (seženete v obchodě s potravinami)
  • lepící štítky (seženete v papírnictví)
  • tužku, fixu
  • (bezbarvý lak - není nutný)

1) Skleničku umyjte, sundejte papírovou etiketu a namočte zbytky lepidla vodou. Vezměte si olej a pokapte zbytky lepidla. Následně to posypte jedlou sodou (stačí asi půl lžičky). Vytvoří se vám poměrně hustá pasta, díky které vám půjde lepidlo ze sklenice odstranit. Pomoct si můžete třeba drsnou stranou houbičky.

2) Skleničky zbavené lepidla umyjte saponátem a nechte uschnout.

3) Připravte si lepíci štítky a vystřihněte si je tak, aby se vám líbily :). Já si udělala kulaté pomocí kružítka, ale věřím, že i jiný tvar by vypadal hezky. Štítek popište názvem koření a přilepte na víčko. Pokud chcete, můžete štítek přetřít tenkou vrstvou bezvarvého laku, ale není to nutné.

 


Křeček v lednici

14. března 2019 v 16:19 | Jeife |  Já a svět
Možná to znáte ... Nebyli jste to vy, kdo se rozhodl, že si křečka pořídí. Jednoho dne ho přinesl člen vaší rodiny domů. S úsměvem na tváři a pocitem, že ho pochválíte ho postavil na stůl.
Nojo, jenže vy toho o křečcích moc nevíte a tak jste trochu v šoku. Co s ním jako budu dělat?
Zuřivě hledáte na internetu, s křečkem začínáte pomalu soucítit. Co když má hlad?
První dny s křečkem přežíváte bez zranění, naštěstí nekouše. Ale neustále by jedl, tloustne a dokonce se vám párkrát pokusil utéct. Je nevypočitetelný, a co víc, z jeho příbytku se line opravdu divná vůně.

Pak vám kamarádka, která má s chovem zkušenosti poradí, že ho máte držet zkrátka a že patří do lednice ...

Vítej v rodině, Kvásku.




Nemusíte mít obavy, přítel mi domů nepřinesl křečka, ale pekařský kvásek. Podobnost křečka a kvásku mi dala nápad na tenhle článek. K týrání křečka zde tedy nedochází :)


První pečení kváskového chleba dopadlo skvělě, recept ZDE.
Druhé pečení, tentokrát mazance dopadlo taky dobře. Jen to chce víc cukru než je v receptu ZDE.
Zdroj fotky křečka ZDE

Tvořivá duše

15. února 2019 v 9:42 | Jeife |  Modely
Přislo divný období. Vše je tak, jak má být, ale i přesto nevím kudy kam. A tak jsem si vzpomněla na to, co mi jde už odmala, tedy na tvoření. Jako pětiletá jsem pobíhala po zahradě s klackem a nožem v ruce. Na výtvarce jsem vytáčela učitelku, protože jsem kreslila jinak. V roce 2011 jsem začala vyrábět vybavení k modelům koní. Ze začátku šlo spíš o úsměvné pokusy a omyly, ale zlepšovalo se to.


"Nikdy to nevzdávej, dokud pořádně nezačneš."





Jsem tady a teď. Je mi 21, studuju obor porodní asistentka a přemýšlím kudy kam. Jo a taky jsem se pusila do výroby překážek pro modely? Proč? Proč ne, dělá mi to radost :)


Překážka v měřítku 1:24 (Schleich), nastavitelná výška. Prodám, víc info na mailu jeife97_seznam.cz



Překážka v měřítku 1:9 (Breyer Traditional), nastavitelná výška. Prodám, víc info na mailu jeife97_seznam.cz



Překážka pro jednu mladou slečnu v měřítku 1:24 (Schleich)


Koho z vás zajímá, co jsem dělala od října do teď, může mrknout na Rajče - zde

Otazník jménem Budoucnost

21. října 2018 v 20:18 | Jeife |  Já a svět
Na začátku tohoto článku bych chtěla zdůraznit, ze s blogováním a zatím ani s blog.cz nekončím :) ... Ale ...
Pokud navštěvujete blog pravidelně, jistě jste si všimli mnoha změn. V srpnu a začátkem září to vypadalo, že blogu odzvonilo. Zásadní věci nefungovaly, například nešel vydat článek, okomentovat, nebo zobrazit blogy. Myslím, že nejsem jediná, kdo si obsah blogu zálohoval.
A když už jsem byla u zálohování, rozhodla jsem se vytvořit kopii mého blogu. Vybírala jsem se mezi bloggerem, wordpress a wix. Wix to vyhrál.
Poslední týdny se Blog.cz sice dostal do stavu, kdy funguje, ale i tak jsem nepřijemně překvapená. Blog.cz blogerům sliboval mimo jiné změnu zobrazování reklam. Změna nastala, reklam je víc. A mé trpělivosti s blogem pomalu ubývá ...


Milá Sue Thomas je větší než nadpis článku. A ještě jí vidím dvakrát!
Obávám se, že další vylepšení blogu budou vypadat podobně jako tahle změna v zobazování reklam. Rozhodla jsem se, že články budu vydávat na blog.cz, ale i na wix. Současně.

Pro srovnání vám sem dám i náhled mých stránek na wix ...



Celé stránky si můžete problédnout na https://jeife-a-svet.wixsite.com/blog

Wix má oproti blogu dost výhod ...
Vzhled své stránky tvoříte tak, že vezmete a přesunete. Přesunete záhlaví, začátek článku ... cokoli, co budete chtít.
Změnit tu můžete všecho. Jakože fakt všechno :)
Na změny vidíte. Už žádné přepisování čísel v nastavení blogu.
Šablon je tu desítky, možná stovky. A narozdíl od blog.cz se opravdu neliší jen v barvě.
Svůj učet je možné propojit s google účtem, Instragramem, Facebookem a dalšími.
Reklama je pouze v záhlaví, nikde jinde.
Reklama je pouze na Wix.
Editor textu je jednoduchý, ale nabízí toho hodně. Třeba kontrolu pravopisu a hodně fontů.
Wix je stejně jako blog.cz ZDARMA

Co vy, jak vnímáte poslední měsíce na blogu? Je vám tu dobře, nebo už si balíte obsah a hledáte jinde? :)

Cesta na jih

29. srpna 2018 v 18:01 | Jeife |  Já a svět
Krásných 16 dní dovolené s přítelem ...
Rozhodli jsme se jet na jih, první zastávkou bylo Bohinjské jezero, které se nachází na severu Slovinska a je součástí Triglavského národního parku. V kempu u jezera jsme strávili 6 dní.

Prošli jsme se kolem jezera a projeli okolní vesničky na kole.

Cyklostezky jsou zde úžasné ...

Vzít nafukovací kajaky bylo skvělé rozhodnutí, díky nim jsme si mohli projet jezero.

Z jezera vytéká řeka Sáva, kterou jsme si na nafukovacích kajacích sjeli. Měli jsme štěstí, před námi byla skupinka lidí na kajaku s instruktorem. Tak jsme se k nim přidali ... :)

Výšlap k Črnemu jezeru byl náročný. Převýšení 793 metrů ...

To malé světlé místo mezi stromy je parkoviště, kde jsme nechali kola. Cesta vedla dvacet metrů doprava, dvacet metrů doleva ... a takhle celou cestu :)

Jeli jsme se podívat i do nejnavštěvovanějšího města Slovinska - Bled. Město krásné, ekologicky smýšlející. Na každém rohu koše na tříděný odpad a možnost natočit si vodu do vlastní láhve. Ekologii nakloněné je i celé Slovinsko, například tu neměl nikdo problém s mým nakupováním do vlastního sáčku.

Snad nejznámější místo celého Slovinska, Jezero Bled s ostrůvkem a kostelem ...

Objevila jsem něco skvělého!
Když jsem viděla, jak se někdo nechává fotit, přišla jsem k němu a dělala, že si ho taky fotím. Překvapený pohledy turistů a následný smích za to stojí. Jednou se to ale zvrhlo ve společnou fotku. Však proč né :D

"Modrý trpaslík"
Znáte ty okamžiky, kdy letíte pro foťák? Jeden tenhle okamžik se mi stal u Bohinjského jezera. Byl večer, pršelo a tahle osoba tam jen tak stála v pláštěnce a koukala na jezero. Při focení mě napadlo, že fotku pomenuju "Modrý trpaslík".

Socha Zlatoroga známého ze staré Slovinské pověsti.

Voda v Bohinjském jezeře byla modrá. Tahle fotka vznikla omylem, ale barvu vody dokonale vystihuje :)

Rostlinky, pstruzi a viditelnost na 6 a více metrů :)


Bylo ráno, kemp se ještě neprobudil. Vzala jsem foťák a udělala jsem další minimalistickou fotku :)

Cesta na jih nebyla jednoduchá, možná i proto, že jsme si vybrali cestu přes horské sedlo s převýšením 1200m. Na fotce můžete vidět naše auto s přívěsem a kolonu nadšených řidičů :)

Cestou jsme se zastavili u řeky Soči ...

Opět neuvěřitelně krásná řeka Soča. Přítel se tenhle úsek rozhodl proplavat, což docela obdivuju, řeka totiž nemívá víc než 12°C.



Náš přívěs v kempu ve vesničce Čezsoča, odkud jsme sjížděli řeku Soču.

Řeka byla krásně modrá, ale studená. Původně jsme si chtěli zaplavat, ale po pár tempech nás to přešlo. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že teplota vody ani v létě nepřeshauje 12°C.


Následující den jsme sjížděli řeku Soču na nafukovacích kajacích. První část byla celkem divoká a já jsem chvílemi přemýšlala o tom, co tam vlastně dělám. Po chvíli se ale řeka trochu uklidnila a už nevypadala tak nebezpěčně.
Na klidných úsecích řeky jsem používala foťák, na divočejších úsecích pádlo. To je důvod, proč tu jsou jen fotky z klidných úseků :)





18. srpna jsme se přesunuli do Chorvatského kempu Stupica, který nám byl doporučen sousedem. Už při čtení názvu nás mohlo napadnout, že je něco špatně. Systém rezervací v kempu byl nedomyšlený, což způsobilo, že jsme se během dvou dní dvakrát stěhovali. Druhý den už jsme toho měli dost a tak jsme se přesunuli do nudistického kempu Koversada.
Našli jsme krásné místo ve stínu, kousek od moře ...

Byl den mých 21. narozenin. Od přítele jsem dostala knížku "Zázrak porodu" od porodní asistentky Iny May Gaskin. Radost mi udělal také nerezovými krabičkami na jídlo od firmy Made Sustained. Odpoledne jsme se vydali do Rovinje. Prošli jsme si i uličky, o kterých Google nikdy neslyšel. Na oběd jsme zašli do jedné ze dvou restaurací, která měla v nabídce vegan jídla. Ani s veganskou zmrzlinou nebyl problém, dali jsme si skvělou čokoládovou a pistáciovou.
Večer jsem si vzala buben a připojila se k muži na pláži, který hrál na didgeridoo. Během půl hodiny se přidaly další tři ženy s bubny. Hráli jsme asi dvě hodiny, krásně jsem si to užila. Přítel nahrával a tak vám sem můžu dát i nahrávku :)
*Můj buben poznáte podle jemného kovového zvuku :)



Následující den jsme se byli podívat ve Vrsaru, krásné městečko na pobřeží.

Kemp Koversada leží u Limského zálivu. Využili jsme toho a jeli se tam podívat na kajacích, stálo to za to.

Poslední den jsme byli v Poreči. Historické centrum krásné, jídlo ve veganské restauraci skvělé, veganská zmrzlina v přístavu. Večer jsme se jeli lodí podívat na delfíny. Víc než ploutev se mi vyfotit nepodařilo, skáčou rychle :)




Dovolenou jsem si moc užila. Překvapilo mě Slovinsko, které pro mě donedávna bylo jen tou zemí na cestě k moři. Pochopila jsem, kde se vzala barva plastových bazénů. Spolu s šaty jsem odložila i svůj stud v nudistickém kempu. Poprvé hrála na buben společně s dalšími bubny. Užila si setkání s delfíny ...

Už jste napsali článek o svých prázdninách? Dejte mi sem odkaz, ráda si ho přečtu :)

Orgasmus je tabu. A nebo ne?

5. července 2018 v 13:57 | Jeife |  Já a svět

Asi měsíc před tím, než jsem se rozhodla číst tuhle knížku se mi přihodila zajímavá věc. Seděla jsem v učebně, spolu s dalšími studentkami. Z druhého konce učebny se ozvalo slovo orgasmus. Najednou šum v třídě utichl a všechny studentky se otočily směrem, ze kterého to slovo zaznělo. V jejich tvářích jsem viděla pohoršení, nepochopení, místy až znechucení …Co se ostalo, že je něco tak přirozeně krásného vnímáno tímto způsobem? Rozhodnutí vybrat si právě tuhle knížku tedy nebylo náhodou, chtěla jsem je pochopit a vědět víc.

https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/182/091_bg.jpg

Knížka Michela Odenta mi pomohla lépe pochopit fyziologické procesy, působení hormonů a historický vývoj zásahů do porodu a období po něm. Nechybí v ní také zajímavé výsledky studií, trocha mytologie, srovnání člověka se zvířetem a v neposlední řadě i trocha etymologie.
Michel Odent v knize hovoří o pocitu zahanbení a studu který začíná už u odborných názvů pohlavních orgánů. Stydké pysky, ohanbí … Opravdu se máme za co stydět? I samotný orgasmus zůstává věcí, o které lidé neradi mluví. Ze strany žen bývá často spojen s pocitem něčeho zakázaného a sobeckého. U mužů jsou odchylky v jeho dosažení spojovány s pocitem selhání a méněcennosti. Dlouhá staletí byli lidé ovlivňováni církvemi, pak přišlo 20. století a počet věřících v České Republice výrazně klesl. Tabu týkající se orgasmu se ale často dědí dál …
Stejně tak je to i s kojením. Kojící žena často není okolím pochopená, ani podpořená. Kolem kojení je šířeno mnoho mylných informací, často i zdravotníky. Například kojení po 3 hodinách, nebo nutnost zavádění příkrmů v 6. měsíci z důvodu nevhodného / nedostačujícího složení mléka. Souvislost erotického vzrušení a kojení je pro většinu lidí nepochopitelná a zvrácená. Kontakt matky a dítěte je často omezován, ať už jde o minuty po porodu, nebo kojenecké období. Ošetření fyziologického novorozence na břiše matky je výjimkou, stejně jako opravdu nepřerušený bonding. Z generace na generaci se dědí doporučení "a hlavně ho moc nechovej, ať ho nerozmazlíš". Kde se stala chyba, proč necháváme děti vybrečet a proč usínají často samotné? Máme strach z neuposlechnutí autority, strach z budoucnosti, strach dělat to jinak …
Zaujala mě část knihy obsahující studie, nejvíce studie z Dánska zkoumající vliv anestezie na kojení. Jednoduše řečeno, čím více bude bolest utlumena, tím nižší je šance, že bude žena kojit. Vidím zde souvislost mezi bolestí a vztahem k dítěti i kojením. Překvapila mě informace, že člověk není jediným tvorem, který se páří pro své potěšení i mimo plodné období. Ten fakt, že lidé, opice a delfíni jsou si v mnohém podobní.
K zamyšlení mě vedla i informace o otci u porodu. Na začátku knížky je otec zmíněn jako možná překážka v reflexním vypuzení plodu. V závěru knížky je jeho role popsána jako podpůrná. Přesvědčení, že žena potřebuje podporu, protože to sama přece nemůže zvládnout. Na toto přesvědčení navazuje humorný, ale velmi trefný "Dopis Johnovi". Ten i zdravotnicky nevzdělanému čtenáři dává informaci o tom, jak to s tou podporou při porodu vlastně může být. Michel Odent ve své knížce píše i o hormonálním koktejlu lásky a lásce jako takové. Myslím, že pokud přítomnost partnera vyvolává v ženě produkci tohoto koktejlu lásky, neměl by být partner u porodu překážkou. Na druhou stranu, pokud mezi partnery není vztah ideální a dochází k vyplavování například stresových hormonů, chápu, že přítomnost partnera může porod negativně ovlivnit.
Zaujala mě kapitola, kde se Michel Odent zabývá původem slov a naráží i na oblíbené slovní spojení zdravotníků, které se vyskytuje nejen v českém jazyce- "odrodit ženu". Zajímavé je srovnání Číny a Ruska. Čínština, která používá pasivní sloveso pro porod je jazykem v zemi, kde je vysoké procento císařských řezů. Oproti tomu ruština používá aktivní sloveso rodit'sa a procento císařských řezů je v Rusku v porovnání s Čínou menší. Myslím, že mezi jazykem a sebedůvěrou žen je značná souvislost.
Odrodit ženu, tímto slovním spojením se žena dostává do pasivní role. Jakoby snad celých těch 9 měsíců byla jen teplou schránkou na dítě, o kterém následně rozhodne systém autorit. Jakoby ona a celé její tělo automaticky nebylo dokonalé a nebylo schopné porodit bez zásahu! Mrzí mě, že tohle slovní spojení slýchám i mezi studentkami a zaráží mě, že ze stran vyučujících je tolerováno. Rozdíl mezi "odrodit" a "asistovat ženě při porodu" je podle mě pro změnu k lepšímu zásadní. Ale abych nepsala jen o zdravotnících, musím říct, že vídám i mnoho žen, které mají přání být odrozeny. Hluboko v nich je zakořeněná nedůvěra sama v sebe a odmítnutí svého těla. Zodpovědnost za své zdraví a tedy i za svůj porod raději přenechají jiným. (Není se čemu divit, předání zodpovědnosti do rukou druhých je časté i mimo zdravotnictví.) Neobtěžují se zjistit si základní a mnohdy i zásadní informace. Důvěřivost, strach odmítnout.
Překvapila mě úvaha o eklampsii. Michel Odent zde vidí souvislost mezi nedostatkem makroživin a rozvojem eklampsie. Tahle myšlenka mě zaujala v nejbližší době chci zjistit víc.
Souvislost mezi aktivitou neokortexu a nepostupujícím porodem je oproti tomu už dobře známá. Neokortex je stimulován nutností myslet, přesností, nutností se přesouvat (podvědomí - nebezpečí - nutnost zastavit porod a utéct), světlem a pocitem ohrožení. I přes známost této souvislosti není možné sepsat anamnézu před začátkem porodu. Rodící ženy se přesouvají, netlumené světlo na porodním sále není výjimkou. Vznik pocitu ohrožení je podpořen neznámým prostředím a lidmi, polohou na zádech a neinformovaností. Tahle kniha mi poskytla mnoho nových informací a vzbudila ve mně zájem o výsledky studií. Zároveň se mi při jejím čtení vybavovaly příběhy žen a mnoho otázek. Snad na své otázky jednou najdu odpověď …

A co vy, dokážete o orgasmu mluvit? Nebo raději děláte, že jste neslyšeli a jdete dál? :)

Můj život, můj diář

19. dubna 2018 v 9:01 | Jeife |  Já a svět
Potřebuju místo a volné stránky. Vůbec mě nezajímá, kdy má svátek Kazimír a jak se řekne pondělí v jiném jazyce. A na neděli potřebuju stejně místa jako na všední den.
Motivační diáře stojí balík a váží podobně. Takže je to jasný, udělám si diář sama!

Můj první diář jsem si vytvořila na konci listopadu 2016. To jedna ze skvělých věcí na vlastním diáři - můžete začít, kdy chcete. Vy linkujete, vy rozhodujete. Myšlenka se mi zalíbila natolik, že už jsem si klasický diář nikdy nekoupila. :)
Nejlépe se mi osvědčil kroužkový notes velikosti A5, nelinkovaný. Jako výhodu beru i pevné desky, které diář ochrání. Kupuju ho ZDE.
Názvy měsíců jsem nejdřív psala, ale posledních pár měsíců jsem se rozhodla jen pro obrázek. Například zde je první stránka měsíce května.


Diář linkuju postupně, nikdy nemám víc jak měsíc dopředu. Je to sice neobvyklé, ale dává mi to pocit svobody. Můj život se může do příštího měsíce obrátit vzhůru nohama. A stejně tak se může obrátit můj diář. Navíc je to jedna z věcí, která mi pomáhá se soustředit na přítomnost.
Všechny linky a datumy v diáři jsou dělané mikrotužkou, což přináší jednu velkou výhodu - můžu gumovat. Náročný víkend? Není problém si na něj udělat víc místa.
V mém diáři je také prostor na všechny důležité věci. Vešel se sem rozvrh, odjezdy autobusů a několik kreseb. Zároveň mi diář slouží jako malý denníček. Horizontálně si ke každému dni píšu své plány a vertikálně si do dne píšu, co hezkého se stalo. Divili by jste se, na kolik krásných maličkostí bych bez diáře zapomněla. Taky je fajn, že se můžu podívat, co jsem dělala před rokem ...

Květen 2017 ... Udělala jsem maturitu, sloh z češtiny na 96,67%. 22.5 . jsem poznala svého úžasného přítele - nejepší událost měcíce května, díky! Také jsem poprvé v životě jela kupovat koně, jen škoda, že nebyl pro mě. Kubíkovi jsem uvázala parelku, dala jsem praktickou maturitu na 1. Byla jsem na semináři hledání lásky k sobě a poznala dva skvělé přátele. Byla jsem na první schůzce s přítelem. Navštívila festival mezi ploty a objala snad stovku lidí. Měla jsem vegan zmrzku, to jsou přesně jedna z tech krásných maličkostí, na které bych bez diáře zapomněla. Pamatuju si, jak jsem si ji v Angelatu koupila a pak stála na mostě a užívala si jí. Za zády Vyšehrad, předemnou Pražský hrad. Teď si vzpomínám, že dokonce i fotku toho okamžiku mám ... :)


A co vy? Vejde se váš nabitý život do klasického diáře? Pamatujete si na krásné maličkosti, které se staly před rokem? :)

Život, nebo igelitka?

3. března 2018 v 21:57 | Jeife |  Zero-waste
Cena života a zero-waste se propojili v jednom jediném okamžiku.
Seděl na chodníku a podíval se mým směrem. Kolem křídla měl omotaný igelitový pytlík. Obyčejný holub, v Praze jsou jich tisíce. Skoro by se mohlo zdát, že jeho život je bezcenný. Já to mám naštěstí jinak. Myslím, že každý život má cenu.
Pokouším se ho chytit, nedaří se mi to. Vysvětluji dvěma přihlížejícím turistům, že potřebuju pomoct, po chvíli se ke mě připojují. Honíme vyděšeného holuba po malém parku nedaleko Florence. Chytit ho je skoro nadlidský výkon. Nakonec se mi to daří díky dlouhé větvi, kterou zachytím pytlík a znemožním holubovi odletět. Holub vyděšeně máchá křídly, ale igelitový pytlík ho drží na místě. S pomocí turistů holuba osvobodíme a on po chvíli odlétá ...

Docela obyčejný igelitový pytlík. Na rohlíky, na ovoce, nebo na dalších tisíc věcí. Igelitové pytlíky používají skoro všichni. Nikoho nezajímá, kde takový pytlík skončí a jaké zvíře ho bude mít omotané kolem těla.
V tu chvíli jsem byla víc než kdy jindy ráda, že používám svoje látkové pytlíky. Že to nejsou moje pytlíky, které znepřijemňují zvířatům život :)

* Fotka z internetu, v tu chvíli jsem chtěla holuba vysvobodit, ne fotit.




Co má přednost? Život, nebo igelitka?






Kam dál