Orgasmus je tabu. A nebo ne?

5. července 2018 v 13:57 | Jeife |  Já a svět

Asi měsíc před tím, než jsem se rozhodla číst tuhle knížku se mi přihodila zajímavá věc. Seděla jsem v učebně, spolu s dalšími studentkami. Z druhého konce učebny se ozvalo slovo orgasmus. Najednou šum v třídě utichl a všechny studentky se otočily směrem, ze kterého to slovo zaznělo. V jejich tvářích jsem viděla pohoršení, nepochopení, místy až znechucení …Co se ostalo, že je něco tak přirozeně krásného vnímáno tímto způsobem? Rozhodnutí vybrat si právě tuhle knížku tedy nebylo náhodou, chtěla jsem je pochopit a vědět víc.

https://obalky.kosmas.cz/ArticleCovers/182/091_bg.jpg

Knížka Michela Odenta mi pomohla lépe pochopit fyziologické procesy, působení hormonů a historický vývoj zásahů do porodu a období po něm. Nechybí v ní také zajímavé výsledky studií, trocha mytologie, srovnání člověka se zvířetem a v neposlední řadě i trocha etymologie.
Michel Odent v knize hovoří o pocitu zahanbení a studu který začíná už u odborných názvů pohlavních orgánů. Stydké pysky, ohanbí … Opravdu se máme za co stydět? I samotný orgasmus zůstává věcí, o které lidé neradi mluví. Ze strany žen bývá často spojen s pocitem něčeho zakázaného a sobeckého. U mužů jsou odchylky v jeho dosažení spojovány s pocitem selhání a méněcennosti. Dlouhá staletí byli lidé ovlivňováni církvemi, pak přišlo 20. století a počet věřících v České Republice výrazně klesl. Tabu týkající se orgasmu se ale často dědí dál …
Stejně tak je to i s kojením. Kojící žena často není okolím pochopená, ani podpořená. Kolem kojení je šířeno mnoho mylných informací, často i zdravotníky. Například kojení po 3 hodinách, nebo nutnost zavádění příkrmů v 6. měsíci z důvodu nevhodného / nedostačujícího složení mléka. Souvislost erotického vzrušení a kojení je pro většinu lidí nepochopitelná a zvrácená. Kontakt matky a dítěte je často omezován, ať už jde o minuty po porodu, nebo kojenecké období. Ošetření fyziologického novorozence na břiše matky je výjimkou, stejně jako opravdu nepřerušený bonding. Z generace na generaci se dědí doporučení "a hlavně ho moc nechovej, ať ho nerozmazlíš". Kde se stala chyba, proč necháváme děti vybrečet a proč usínají často samotné? Máme strach z neuposlechnutí autority, strach z budoucnosti, strach dělat to jinak …
Zaujala mě část knihy obsahující studie, nejvíce studie z Dánska zkoumající vliv anestezie na kojení. Jednoduše řečeno, čím více bude bolest utlumena, tím nižší je šance, že bude žena kojit. Vidím zde souvislost mezi bolestí a vztahem k dítěti i kojením. Překvapila mě informace, že člověk není jediným tvorem, který se páří pro své potěšení i mimo plodné období. Ten fakt, že lidé, opice a delfíni jsou si v mnohém podobní.
K zamyšlení mě vedla i informace o otci u porodu. Na začátku knížky je otec zmíněn jako možná překážka v reflexním vypuzení plodu. V závěru knížky je jeho role popsána jako podpůrná. Přesvědčení, že žena potřebuje podporu, protože to sama přece nemůže zvládnout. Na toto přesvědčení navazuje humorný, ale velmi trefný "Dopis Johnovi". Ten i zdravotnicky nevzdělanému čtenáři dává informaci o tom, jak to s tou podporou při porodu vlastně může být. Michel Odent ve své knížce píše i o hormonálním koktejlu lásky a lásce jako takové. Myslím, že pokud přítomnost partnera vyvolává v ženě produkci tohoto koktejlu lásky, neměl by být partner u porodu překážkou. Na druhou stranu, pokud mezi partnery není vztah ideální a dochází k vyplavování například stresových hormonů, chápu, že přítomnost partnera může porod negativně ovlivnit.
Zaujala mě kapitola, kde se Michel Odent zabývá původem slov a naráží i na oblíbené slovní spojení zdravotníků, které se vyskytuje nejen v českém jazyce- "odrodit ženu". Zajímavé je srovnání Číny a Ruska. Čínština, která používá pasivní sloveso pro porod je jazykem v zemi, kde je vysoké procento císařských řezů. Oproti tomu ruština používá aktivní sloveso rodit'sa a procento císařských řezů je v Rusku v porovnání s Čínou menší. Myslím, že mezi jazykem a sebedůvěrou žen je značná souvislost.
Odrodit ženu, tímto slovním spojením se žena dostává do pasivní role. Jakoby snad celých těch 9 měsíců byla jen teplou schránkou na dítě, o kterém následně rozhodne systém autorit. Jakoby ona a celé její tělo automaticky nebylo dokonalé a nebylo schopné porodit bez zásahu! Mrzí mě, že tohle slovní spojení slýchám i mezi studentkami a zaráží mě, že ze stran vyučujících je tolerováno. Rozdíl mezi "odrodit" a "asistovat ženě při porodu" je podle mě pro změnu k lepšímu zásadní. Ale abych nepsala jen o zdravotnících, musím říct, že vídám i mnoho žen, které mají přání být odrozeny. Hluboko v nich je zakořeněná nedůvěra sama v sebe a odmítnutí svého těla. Zodpovědnost za své zdraví a tedy i za svůj porod raději přenechají jiným. (Není se čemu divit, předání zodpovědnosti do rukou druhých je časté i mimo zdravotnictví.) Neobtěžují se zjistit si základní a mnohdy i zásadní informace. Důvěřivost, strach odmítnout.
Překvapila mě úvaha o eklampsii. Michel Odent zde vidí souvislost mezi nedostatkem makroživin a rozvojem eklampsie. Tahle myšlenka mě zaujala v nejbližší době chci zjistit víc.
Souvislost mezi aktivitou neokortexu a nepostupujícím porodem je oproti tomu už dobře známá. Neokortex je stimulován nutností myslet, přesností, nutností se přesouvat (podvědomí - nebezpečí - nutnost zastavit porod a utéct), světlem a pocitem ohrožení. I přes známost této souvislosti není možné sepsat anamnézu před začátkem porodu. Rodící ženy se přesouvají, netlumené světlo na porodním sále není výjimkou. Vznik pocitu ohrožení je podpořen neznámým prostředím a lidmi, polohou na zádech a neinformovaností. Tahle kniha mi poskytla mnoho nových informací a vzbudila ve mně zájem o výsledky studií. Zároveň se mi při jejím čtení vybavovaly příběhy žen a mnoho otázek. Snad na své otázky jednou najdu odpověď …

A co vy, dokážete o orgasmu mluvit? Nebo raději děláte, že jste neslyšeli a jdete dál? :)
 

Můj život, můj diář

19. dubna 2018 v 9:01 | Jeife |  Já a svět
Potřebuju místo a volné stránky. Vůbec mě nezajímá, kdy má svátek Kazimír a jak se řekne pondělí v jiném jazyce. A na neděli potřebuju stejně místa jako na všední den.
Motivační diáře stojí balík a váží podobně. Takže je to jasný, udělám si diář sama!

Můj první diář jsem si vytvořila na konci listopadu 2016. To jedna ze skvělých věcí na vlastním diáři - můžete začít, kdy chcete. Vy linkujete, vy rozhodujete. Myšlenka se mi zalíbila natolik, že už jsem si klasický diář nikdy nekoupila. :)
Nejlépe se mi osvědčil kroužkový notes velikosti A5, nelinkovaný. Jako výhodu beru i pevné desky, které diář ochrání. Kupuju ho ZDE.
Názvy měsíců jsem nejdřív psala, ale posledních pár měsíců jsem se rozhodla jen pro obrázek. Například zde je první stránka měsíce května.


Diář linkuju postupně, nikdy nemám víc jak měsíc dopředu. Je to sice neobvyklé, ale dává mi to pocit svobody. Můj život se může do příštího měsíce obrátit vzhůru nohama. A stejně tak se může obrátit můj diář. Navíc je to jedna z věcí, která mi pomáhá se soustředit na přítomnost.
Všechny linky a datumy v diáři jsou dělané mikrotužkou, což přináší jednu velkou výhodu - můžu gumovat. Náročný víkend? Není problém si na něj udělat víc místa.
V mém diáři je také prostor na všechny důležité věci. Vešel se sem rozvrh, odjezdy autobusů a několik kreseb. Zároveň mi diář slouží jako malý denníček. Horizontálně si ke každému dni píšu své plány a vertikálně si do dne píšu, co hezkého se stalo. Divili by jste se, na kolik krásných maličkostí bych bez diáře zapomněla. Taky je fajn, že se můžu podívat, co jsem dělala před rokem ...

Květen 2017 ... Udělala jsem maturitu, sloh z češtiny na 96,67%. 22.5 . jsem poznala svého úžasného přítele - nejepší událost měcíce května, díky! Také jsem poprvé v životě jela kupovat koně, jen škoda, že nebyl pro mě. Kubíkovi jsem uvázala parelku, dala jsem praktickou maturitu na 1. Byla jsem na semináři hledání lásky k sobě a poznala dva skvělé přátele. Byla jsem na první schůzce s přítelem. Navštívila festival mezi ploty a objala snad stovku lidí. Měla jsem vegan zmrzku, to jsou přesně jedna z tech krásných maličkostí, na které bych bez diáře zapomněla. Pamatuju si, jak jsem si ji v Angelatu koupila a pak stála na mostě a užívala si jí. Za zády Vyšehrad, předemnou Pražský hrad. Teď si vzpomínám, že dokonce i fotku toho okamžiku mám ... :)


A co vy? Vejde se váš nabitý život do klasického diáře? Pamatujete si na krásné maličkosti, které se staly před rokem? :)

Život, nebo igelitka?

3. března 2018 v 21:57 | Jeife |  Zero-waste
Cena života a zero-waste se propojili v jednom jediném okamžiku.
Seděl na chodníku a podíval se mým směrem. Kolem křídla měl omotaný igelitový pytlík. Obyčejný holub, v Praze jsou jich tisíce. Skoro by se mohlo zdát, že jeho život je bezcenný. Já to mám naštěstí jinak. Myslím, že každý život má cenu.
Pokouším se ho chytit, nedaří se mi to. Vysvětluji dvěma přihlížejícím turistům, že potřebuju pomoct, po chvíli se ke mě připojují. Honíme vyděšeného holuba po malém parku nedaleko Florence. Chytit ho je skoro nadlidský výkon. Nakonec se mi to daří díky dlouhé větvi, kterou zachytím pytlík a znemožním holubovi odletět. Holub vyděšeně máchá křídly, ale igelitový pytlík ho drží na místě. S pomocí turistů holuba osvobodíme a on po chvíli odlétá ...

Docela obyčejný igelitový pytlík. Na rohlíky, na ovoce, nebo na dalších tisíc věcí. Igelitové pytlíky používají skoro všichni. Nikoho nezajímá, kde takový pytlík skončí a jaké zvíře ho bude mít omotané kolem těla.
V tu chvíli jsem byla víc než kdy jindy ráda, že používám svoje látkové pytlíky. Že to nejsou moje pytlíky, které znepřijemňují zvířatům život :)

* Fotka z internetu, v tu chvíli jsem chtěla holuba vysvobodit, ne fotit.




Co má přednost? Život, nebo igelitka?





 


Život na blogu - jak zvýšit návštěvnost?

7. února 2018 v 21:35 | Jeife |  Jeife blog
Založit blog a co dál? Jak si zvýšit návštěvnost a počet komentářů pod články?
Vítám vás u článku pro všechny začínající blogerky a blogery :)

Adresa blogu a název blogu
Adresu blogu jednou zadáte a už jí nezměníte, přemýšlejte nad ní. Kdo jste, o čem chcete psát? Vykašlete se na dlouhé nebo složité adresy v angličtina. To samé platí i pro název vašeho blogu (který se na rozdíl od adresy dá časem změnit).
Pokud máte víc témat, o kterých chcete psát, doporučuju si založit blog, který bude mít v adrese vaší přezdívku. Tedy například jeife.blog.cz

Přezdívka
I ta je kupodivu důležitá, lidi si vás podle ní pamatujou. Dobrá přezdívka - krátká, zapamatovatelná. Například Coneja, nebo Sachrin. Dobré je taky použít originální přezdívku - taková Teri01 nikoho nezajímá (Teri01, promiň jestli existuješ...)

Téma blogu
Pište o věcech, o kterých něco víte. Pokud se nevyznáte v módě, nepiště o ní, tyhle články dopadají špatně.

Vyplňte typ blogu
Jděte do nastavení blogu - obecné údaje - typ blogu a vyberte si ze seznamu. Je tu například deníček, krása a móda, hudba a další. Díky tomuhle zařazení se na vás můžou návštěvníci z blog.cz prokliknout. Jinak vás budou jen těžko hledat přes klíčová slova.

Vzhled blogu
Blog.cz nabízí svým uživatelům pár šablon, které si můžete nastavit přes nastavení - obnovení šablony. Je to milé, ale kdo by nechtěl vlastní vzhled blogu. I tady platí pár pravidel ...
Vyhněte se zářivým barvám pozadí, po chvíli z nich budou návštěvníka bolet oči a odejde dřív, než dočte článek. Pozadí textu doporučuju jednobarevné - nenaruší čitelnost textu.
Písmo musí být kontrastní. Jednoduše řečeno, pokud mám černé pozadí, dám na něj světlé písmo. Pokud mám světlé pozadí, můžu na něj dát černé, nebo jiné tmavé písmo.
Vyhněte se pohyblivým ikonkám a kýčovitým obrázkům.

Komentujte, komentujte a komentujte!
Chcete návštěvnost? Navštivte ostatní blogy a nechte tam smyslupný komentář. Většina blogerek a blogerů obratem rozklikne váš blog a pokud je něco zaujme, okomentují :)
Důležitá věc - při komentování blogů buďte přihlášení, nebo mějte vyplněné kolonky email a web - jedině tak se k vám lidé dostanou.
Blogy, které vás zaujmou, hledejte na titulní stránce blog.cz nebo přes blog.cz - témata blogů
Tohle je bod, který vám zajistí asi nejvíc úspěchu ...

Odběr novinek
Šikovná věc, která umožní náštěvníkům dostávat email vždy, když něco zveřejníte. Ještě nemáte odběr na svém blogu? Dejte si ho tam! Nastavení blogu - položky menu - odběr novinek

Psaní článků na téma týdne
Článek se objeví na titulní stránce blog.cz - podaří se vám zaujmout lidi první větou?

Sdílejte
Pošlete článek přátelům, nasdílejte ho na facebook. Skvělé je dát článek i do skupiny na fb, která s tématem článkou souvisí.

Pár dalších rad ...
- neznalost i/y, neznalost psaní mezer za čárkou a chyby vám návštěvníky nepřítáhnou
- před uveřejněním si článek přečtěte
- článek má úvod, vlastní text a závěr - je fajn se tím aspoň trochu řídit
- nepište zbytečně dlouhé články (A4 čistého textu a víc)
- dělejte odstavce
- do článků dejte obrázek
- buďte slušní a pokuste se mít s ostatními dobré vztahy
- reagujte na komentáře na vašem blogu
- pokud si něco půjčíte, vždy uveďte zdroj - ať už jde o fotku, nebo o část textu
- pište aspoň jednou do měsíce
- pořiďte si počítadlo návštev, třeba přes Toplist, ať můžete sledovat svoje úspěchy


Co vy a vaše návštěvnost, jste s ní spokojení, nebo by jste chtěli víc? Napadá vás ještě něco dalšího, co by mohlo zvednout návštěvnost? Pište do komentářů, ráda se dozvím něco nového :)

Obejmi svět - já a Free hugs

23. ledna 2018 v 21:04 | Jeife |  Já a svět
Aby se lidi nebáli jeden druhého ...
... protože jsme všichni stejný ...
... všichni máme sny, cíle a často i mnoho jizev na duši ...
... protože to přináší dobrou náladu ...

Protože dneska je čas žít ...


Když se mě kamarád před půl rokem zeptal, jestli s ním půjdu objímat lidi, říkala jsem si, že je to dost bláznivej nápad. Ale proč to nezkusit? Po pár objetích od úplně cizích lidí jsem změnila názor. Zjistila jsem, že všichni jsme si tak nějak podobní. Že nejde o to, jestli je člověk malej, velkej, tlustej nebo hubenej. Bílej, černej, nebo zelenej. Jde o to, co má člověk uvnitř ...


Kolik lidí jsem objala už jen těžko spočítám. Ženy, děti, muže a dokonce psy. Čechy i cizince ...
Nejsilnější zážitek mám z Karlova mostu. Já se smála na svět a svět se smál na mě. Lidé objímali a já úplně zářila dobrou náladou. Předemnou se objevila maminka s klukem, kterému mohlo být tak 8 let. Na druhý pohled bylo znát, že kluk je trošku postižený - ale to bylo to poslední, co by mě od objetí odradilo - takoví lidé jsou totiž nejupřimnější. Maminka se ke klukovi nahnula, ukázala mým směrem a povídá "Tady slečnu můžeš obejmout, chceš?"
Klukovi se rozzářily oči a vrhl se mi do náručí. Objímal upřimně, srdcem. Neřešil nic víc než teď a tady. Samým štěstím mě tiskl k sobě. Po pár minutách mu maminka v rozpacích zaklepala na rameno. Kluk se po ní skoro až ohnal, ať ho nechá. Já jsem maminku ujistila, že je vše vpořádku a že může být vklidu.
Ono totiž upřimný objetí není záležitostí pár sekund. Není to o poplácání po zádech. Je to daleko víc a to je přesně to, co ten malej kluk moc dobře věděl.
Objímal mě ještě chvíli a pak mě pustil. Odcházel, mával mi a v očích se mu leskly slzy ...

5 důvodů proč jít na nákup se svojí taškou

4. ledna 2018 v 11:20 | Jeife |  Zero-waste
Důvod č.1 - buď originál
Řekni všem, kdo jsi! Pořiď si tašku, která o tobě něco řekne :)
Hledej na internetu, v drogerii DM, nebo jiných kamenných obchodech.

Zoot tašky - značka ZOOT ORIGINAL vyrábí v České Republice a má certifikát GOTS (= je vyrobena z přírodních vláken, garantuje splnění nejvyšších etických (Fair Trade) i ekologických požadavků od semínka po distribuci produktu.) Takže velkej potlesk pro ZOOT, tohle jsem od nich vážně nečekala :)

Smartdogs.cz

Fler.cz
Taška nákupní, látková, DuhováBavlněná taška I.



Důvod č.2 - Ekologie
Poletují v přírodě, jsou jich plné řeky i oceány, než se rozloží, bude to trvat 25 let a i potom zůstanou v přírodě v podobě mikročástic. Na jejich výrobu je potřeba spousta energie a ropa.


Důvod č.3 - Cena
Igelitka k nákupu zdarma končí. Díky novele o obalech, která platí od 1.1.2018, vám už nikdo igelitku zdarma nedá. Minimální cenu igelitky zákon neurčuje, musí však pokrýt výrobní náklady. Tedy počítejme, že taková igelitka k nákupu bude za jednu korunu. Koruna sem, koruna tam ... ale vážně, průměrný člověk jich za rok spotřebuje asi 300. Tedy asi jakákoli látková taška vyjde levněji než rok kupovat igelitky po koruně.


Důvod č.4 - mysli na zvířata!
Je tomu dva měsíce, co jsem v Praze honila holuba a pokoušela se ho vymotat z igelitového sáčku. A nejde jen o holuba, igelitky dělají problém milionům zvířat po celém světě ...
https://margaretmunro.files.wordpress.com/2013/02/comment_plastics.jpg
https://www.aquarium.co.za/cache/ce_img_cache/local/24be6a810f238a37/penguin_bag_crop_750_600_70.jpg
Zdroj obrázků zde zde


Důvod č.5 - netrhá se
Známe to asi všichni, stačí koupit výrobek, který má ostré hrany ... igelitka se protrhne a pokud máme smůlu, nákup se nám vysype už při cestě domů. To se vám s látkovou taškou nestane.



A co vy, už máte svoji super tašku? Pište do komentářů a klidně se podělte i o odkaz na fotku :)

Splněný sen

27. prosince 2017 v 18:26 | Jeife |  Já a svět
Vše co jsem si přála se splnilo, nebo plní. Život je prostě skvělej :)
Rozhodla jsem se po delší době napsat článek o všech těch splněných přáních. O snech, které se staly realitou.

Víkend v nejtemnějším a nejmenším městečku - Rabštejn nad Střelou

Kolikrát to byly i tak obyčejné okamžiky, které mi vykouzlily úsměv na tváři ...

Zapomenout se nedá ani na kozy, které do mého života přinášejí trošku té hravosti křížené s rohatostí ... :)
Na první fotce z leva: Rozárka, Malina a Gábinka

Je to skvělej pocit, podívat se zvířeti do očí a moct mu říct pravdu. "Neboj, my zvířata nejíme. Tady můžeš žít celej svůj život až do konce."
Žádný kůzlata na prodej, žádný mlíko, žádný sýry ... Věděli jste, že kozy jsou mazlivější než koně? :)

Gábinka loudící pamlsek :)

Pár krásných dní s Kubíkem


Ve škole se daří dobře. Snad největším problémem byla latina ... ale abych to nezakřikla, ještě mě čeká zbytek zkoušek ve zkouškovém období. Včetně latiny. Na praxi jsme měli jít do sociálních služeb nebo sociálních zařízení, například dětské domovy a kojenecké ústavy. Jenže v těch už pro mě nebylo místo a tak jsem měla 3 týdny praxe v Tyflocentru - je to obecně prospěšná společnost, která pomáhá žít normální život lidem, kteří jsou buď úplně slepí, nebo vidí jen zlomek toho co my. Jako studentka jsem klienty doprovázela na nákupy, úřady, do kadeřnictví ... Moc jsem si to užila, možná i díky tomu, že i mimo praxi ráda pomáhám lidem. Několikrát nebylo koho doprovázet a tak jsem tvořila vánoční přáníčka pro klienty a sponzorytechnikou zvanou quilling. Moc mě to bavilo a myslím, že se mi přáníčka povedla. :)


Poprvé jsem Vánoce trávila s přítelem. Ten byl ale před Vánocemi na pracovní cestě a tak byla příprava Vánoc mým úkolem. Co by to bylo za Vánoce bez cukroví. Pustila jsem se do zdobených perníčků, kokosek, pusinek, lineckého, rumových kuliček a vanilkových rohlíčků. Musím říct, že jsem na sebe docela hrdá - vše mám totiž veganské a bez palmového i jiného ztuženého oleje.
Vánočka se také povela na jedničku. Tentokrát jsem kromě klasického pletení zkusila i pletení rovnou ze 6 pramenů. Milé prameny jsem málem hodila z okna, ale nakonec to dopadlo docela dobře.
Naše veganská štědrovečerní večeře se skládala z bramorového salátu a obalované hlívy, která mě svojí skvělou chutí fakt překvapila. V plánu byla sice i polévka s knedlíčky, ale oba jsme se shodli, že jeden chod nám bohatě stačí a že polévka bude následující den.


K Vánocům patří i stromeček. Tenhle rok bylo rozhodnutí na mě - umělý nebo živý? Umělý je z PVC, nerecyklovatelný, vyrobený často v Číně a za neetických pracovních podmínek. Kdyby se chtěl srovnávat s živým v ekologii, musel by sloužit víc jak 20 let. Takže plasťák ze hry ven!
No moment a co ten živý? Monokulturní plantáže, hnojiva, doprava. Na shánění stromečku od hajného jsem už neměla moc času. A hlavní co mě odradilo byla cena a věčná starost se zametáním jehličí.
Ve hře byly i stromky v květináči - jenže do těch se mi nechtělo investovat tolik peněz.
Takže ani umělý, ani živý. Tentokrát jsem stromek ručně vyrobila :)

- Větve z ovocného stromu, které mi kozy skvěle zbavily kůry
- Jutový provázek z chráněných dílen v Olomouci
- světýlka z dob, kdy mi ekologie a etika byly ukradené
- šišky, šípky, pomeranč usušený na topení, pár ozdob z papíru

Když nepočítám světýlka, náklady na metrový stromeček byly do 50kč :)


A co dárky? Že bych jako minimalista žádné nedostala? Ne tak úplně :)
Největším nehmotným dárkem bylo značné zlepšení vztahů s mým tátou. Mluvíme spolu, povídáme si, sem tam se obejmeme. Nikdy by mě nenapadlo, že to takhle bude, dělá mi to vážně velkou radost.
Další skvělej nehmotnej dárek bylo to, že moje rodina slavila Vánoce jen a jen vegansky. Minulé roky byl vždy kapr a tentokrát se to změnilo. Sestra je přes půl roku veganka, máma jí maso tak jednou do měsíce a táta významně omezil konzumaci masa. Všichni se shodli, že není důvod, proč si neudělat etický veganský vánoce. Skvělý zprávy, mám z toho radost.
A ano, byly i hmotný dárky. Nejvíc jsem se těšila na buben. Před rokem jsem se do jeho zvuku zaposlouchala a v hlavě mi neznělo nic jiného. V létě jsem měla brigádu v kavárně, kde jsem si na buben poprvé zahrála. Celé léto jsem přemýšlela kde a jak ho koupit. A jeden krásný zářijový večer mi přítel povídá "A kolik že ten buben stojí?" ... "Aha, no dobře, bude pod stromeček, chceš?" Radost nepopsatelná! Přidala bych nahrávku, ale můj mobil dělá ze zvuku dosti nekvalitní věc. Tak snad později :) Dalším krásným bonusem k bubnu bylo to, že je vyrobený v ČR ...
Krásných dárků bylo víc, někeré byly dokonce překvapením. Čelová baterka s nabíjením přes USB, svetr, tričko a knížka Život po životě.


Doufám, že i vy jste si užili krásné Vánoce a splněná přání. Přeju vám krásný rok 2018 :)

Léto s vůní šalvěje

29. srpna 2017 v 23:23 | Jeife |  Já a svět
Jedno léto, jedna šance ho prožít naplno :)


Mít někoho tam nahoře není vůbec špatná věc. (O něm více ZDE)
Dějí se mi samé dobré věci. No, a když ne dobré, tak aspoň poučné. Ale těch dobrých je opravdu víc…


- Maturita s vyznamenáním
- Našla jsem si přítele v Plzni… je to vegan
- Dostala se na vysokou do Plzně, obor porodní asistentka

- S přítelem jsme na začátku června procestovali hezký kousek republiky. Soumarský most, Boubín, Lipno, Český Krumlov, Čertovo a Černé jezero


- Zatím co byl přítel na měsíc pracovně ve Skotsku, našla jsem si brigádu. Dělala jsem ve veganské kavárně, kam jsem to z naší malé vesničky měla jen 20 minut busem (zázrak!). Bylo to super, kolem mě byli téměř samí vegansky ladění lidé… příjemný kolektiv <3
Pak jsem měla týden volný, pustila jsem se do výroby barefoot bot.



- Poprvé jsem se s kamarádem vydala dělat Free Hugs - kdo nezná - Člověk si vezme ceduli s nápisem FREE HUGS, vyrazí do města a nabízí objetí zdarma. Aby si lidi uvědomili, že i když se neznáme, že k sobě máme blízko. Že nejsme až tak rozdílní, jak vypadáme… :)

https://scontent-frt3-2.xx.fbcdn.net/v/t34.0-12/21245544_10210306078344156_380311073_n.jpg?oh=b8d717ad4514002a1611fc4fe69dd7ca&oe=59A86EAE

- Byla jsem na krevních testech. Po 4 letech veganství je moje krev v pořádku. B12, D, vápník, železo… nic mi nechybí. Takže až vám někdo bude vyklát o polomrtvých veganech, odkažte ho sem. :D

- Vyrobila jsem si první sponku do vlasů



- Byla jsem na procházce s Kubou a poníky


- Přítel se vrátil ze Skotska a vydali jsme se na další výlet přes celou republiku…
Třeboň, Lužnice na kánoi, koncert Čechomoru (sice je neposlouchám, ale jejich bubeník to opravdu umí <3), vodní elektrárna Dalešice, jaderná elektrárna Dukovany, Pálava, Mikulov, cyklovýlet do Lednicko-Valtického areálu, Jeseníky, Praděd, Přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně.



- Dovolená s přítelem a rodinou v Chorvatsku, bylo to bezvadný. Navštívili jsme národní park Severní Velebit, vyškrábali se na nejvyšší horu ostrova Pag - Sveti Vid a užili si výlet na kajaku. Prohlédli jsme si i kaňon Velká Paklenica, kde se natáčel Vinnetou, cesty zde nebyly zrovna udržované, ale stálo to za to. Nejvíc mě zaujala obrovská jeskyně ve vrcholku hory.
Udělali jsme si výlet do města Pag, dali jsme si tu vegan zmrzku a vegan pizzu. Vegan se nají všude… :)
Zacvičili jsme si jógu při východu slunce a vyrazili na cestu domů.


- Oslavila jsem 20. narozeniny. Oslava byla super, dohromady se nás sešlo deset, včetně mě a přítele. Dostala jsem pár krásných dárků a květiny.
Už několik let jsem si hrála s myšlenkou udělat krásný dort a myslím, že tentokrát se mi to povedlo. O dortu bude příští článek… to je kapitola sama pro sebe. :)


Za pár dní mě čeká zápis na vysokou tak držte palce, ať se vše podaří :)

Míša koláč

5. srpna 2017 v 16:33 | Jeife |  Vaření
Míša koláč. Klasika ... mléko, vejce, tvaroh. A co třeba vegan verze? :)

http://img27.rajce.idnes.cz/d2701/14/14341/14341775_b263f68cd2604fbef07df6803d02c96b/images/19989100_1594885993916149_343331227_n.jpg?ver=0

Jako vegani nejíme jen salát ... máme mnohem víc lepších věcí. Třeba tenhle míša koláč :)

Krém
500 gr bílého sojového jogurtu (Kaufland, Globus, kolem 30-40kč)
200 gr kešu ořechů natural
lžíce hladké mouky
80 gr cukru moučka (půl hrnku)
110 gr (půl hrnku) rozpuštěného vychladlého kokosového oleje
citronová šťáva z jednoho citronu

Korpus
jeden a půl hrnku polohrubé mouky
půl hrnku kakaa na pečení
1 vanilkový cukr
půl hrnku cukru
lžička a půl jedlé sody / prášek do pečení
6 lžic oleje
1 hrnek vody

Poleva
půl tabulky čokolády
lžíce kokosového oleje


Krém - postup
Krém je potřeba chladit v lednici - budeme ho tedy dělat jako první.
Rozmixujte kešu ořechy, smíchejte s vegan jogurtem, moukou, cukrem, citronovou šťávou a nakonec přidejte kokosový olej. Dejte do lednice na 2 a více hodin.

Korpus - postup
Smíchejte cukr a kakao, přidejte mouku, cukr, jedlou sodu, olej a nakonec vodu. Dobře promíchejte.
Na plech dejte pečící papír, těsto rozetřete po celém plechu a pečte na 190°C, asi 20 minut.

Po upečení nechte korpus vychladnout. Vyndejte z lednice krém a zkontrolujte, jestli už je tuhý - měl by držet tvar při zatřesení miskou.
Pomocí lžíce nebo čehokoli jiného naneste krém na dort a uhlaďte.
Rozehřejte čokoládu a přidejte lžíci kokosového oleje. Promíchejte a nechte pár minut chladnout. Čokoládou můžete na Míša koláči tvořit různé obrazce. Já dělala kruhy od oka ...


Pak napište do komentářů, jak vám koláč chutnal. Máte zájem i o recept na muffiny?


Díky za inspiraci a část receptu blogu Veganotic

Barefoot cesta

28. června 2017 v 11:22 | Jeife |  Já a svět
Miliony let vývoje. Miliony let naboso.
Pouhých 10 tisíc let s botami.

http://eurodenik.cz//images/gallery/27-11-2014/v-cesku-letos-roste-obliba-chuze-naboso.jpg

Kam dál