Obejmi svět - já a Free hugs

Včera v 21:04 | Jeife |  Já a svět
Aby se lidi nebáli jeden druhého ...
... protože jsme všichni stejný ...
... všichni máme sny, cíle a často i mnoho jizev na duši ...
... protože to přináší dobrou náladu ...

Protože dneska je čas žít ...


Když se mě kamarád před půl rokem zeptal, jestli s ním půjdu objímat lidi, říkala jsem si, že je to dost bláznivej nápad. Ale proč to nezkusit? Po pár objetích od úplně cizích lidí jsem změnila názor. Zjistila jsem, že všichni jsme si tak nějak podobní. Že nejde o to, jestli je člověk malej, velkej, tlustej nebo hubenej. Bílej, černej, nebo zelenej. Jde o to, co má člověk uvnitř ...


Kolik lidí jsem objala už jen těžko spočítám. Ženy, děti, muže a dokonce psy. Čechy i cizince ...
Nejsilnější zážitek mám z Karlova mostu. Já se smála na svět a svět se smál na mě. Lidé objímali a já úplně zářila dobrou náladou. Předemnou se objevila maminka s klukem, kterému mohlo být tak 8 let. Na druhý pohled bylo znát, že kluk je trošku postižený - ale to bylo to poslední, co by mě od objetí odradilo - takoví lidé jsou totiž nejupřimnější. Maminka se ke klukovi nahnula, ukázala mým směrem a povídá "Tady slečnu můžeš obejmout, chceš?"
Klukovi se rozzářily oči a vrhl se mi do náručí. Objímal upřimně, srdcem. Neřešil nic víc než teď a tady. Samým štěstím mě tiskl k sobě. Po pár minutách mu maminka v rozpacích zaklepala na rameno. Kluk se po ní skoro až ohnal, ať ho nechá. Já jsem maminku ujistila, že je vše vpořádku a že může být vklidu.
Ono totiž upřimný objetí není záležitostí pár sekund. Není to o poplácání po zádech. Je to daleko víc a to je přesně to, co ten malej kluk moc dobře věděl.
Objímal mě ještě chvíli a pak mě pustil. Odcházel, mával mi a v očích se mu leskly slzy ...
 

5 důvodů proč jít na nákup se svojí taškou

4. ledna 2018 v 11:20 | Jeife |  EKOlogicky
Důvod č.1 - buď originál
Řekni všem, kdo jsi! Pořiď si tašku, která o tobě něco řekne :)
Hledej na internetu, v drogerii DM, nebo jiných kamenných obchodech.

Zoot tašky - značka ZOOT ORIGINAL vyrábí v České Republice a má certifikát GOTS (= je vyrobena z přírodních vláken, garantuje splnění nejvyšších etických (Fair Trade) i ekologických požadavků od semínka po distribuci produktu.) Takže velkej potlesk pro ZOOT, tohle jsem od nich vážně nečekala :)

Smartdogs.cz

Fler.cz
Taška nákupní, látková, DuhováBavlněná taška I.



Důvod č.2 - Ekologie
Poletují v přírodě, jsou jich plné řeky i oceány, než se rozloží, bude to trvat 25 let a i potom zůstanou v přírodě v podobě mikročástic. Na jejich výrobu je potřeba spousta energie a ropa.


Důvod č.3 - Cena
Igelitka k nákupu zdarma končí. Díky novele o obalech, která platí od 1.1.2018, vám už nikdo igelitku zdarma nedá. Minimální cenu igelitky zákon neurčuje, musí však pokrýt výrobní náklady. Tedy počítejme, že taková igelitka k nákupu bude za jednu korunu. Koruna sem, koruna tam ... ale vážně, průměrný člověk jich za rok spotřebuje asi 300. Tedy asi jakákoli látková taška vyjde levněji než rok kupovat igelitky po koruně.


Důvod č.4 - mysli na zvířata!
Je tomu dva měsíce, co jsem v Praze honila holuba a pokoušela se ho vymotat z igelitového sáčku. A nejde jen o holuba, igelitky dělají problém milionům zvířat po celém světě ...
https://margaretmunro.files.wordpress.com/2013/02/comment_plastics.jpg
https://www.aquarium.co.za/cache/ce_img_cache/local/24be6a810f238a37/penguin_bag_crop_750_600_70.jpg
Zdroj obrázků zde zde


Důvod č.5 - netrhá se
Známe to asi všichni, stačí koupit výrobek, který má ostré hrany ... igelitka se protrhne a pokud máme smůlu, nákup se nám vysype už při cestě domů. To se vám s látkovou taškou nestane.



A co vy, už máte svoji super tašku? Pište do komentářů a klidně se podělte i o odkaz na fotku :)

Splněný sen

27. prosince 2017 v 18:26 | Jeife |  Já a svět
Vše co jsem si přála se splnilo, nebo plní. Život je prostě skvělej :)
Rozhodla jsem se po delší době napsat článek o všech těch splněných přáních. O snech, které se staly realitou.

Víkend v nejtemnějším a nejmenším městečku - Rabštejn nad Střelou

Kolikrát to byly i tak obyčejné okamžiky, které mi vykouzlily úsměv na tváři ...

Zapomenout se nedá ani na kozy, které do mého života přinášejí trošku té hravosti křížené s rohatostí ... :)
Na první fotce z leva: Rozárka, Malina a Gábinka

Je to skvělej pocit, podívat se zvířeti do očí a moct mu říct pravdu. "Neboj, my zvířata nejíme. Tady můžeš žít celej svůj život až do konce."
Žádný kůzlata na prodej, žádný mlíko, žádný sýry ... Věděli jste, že kozy jsou mazlivější než koně? :)

Gábinka loudící pamlsek :)

Pár krásných dní s Kubíkem


Ve škole se daří dobře. Snad největším problémem byla latina ... ale abych to nezakřikla, ještě mě čeká zbytek zkoušek ve zkouškovém období. Včetně latiny. Na praxi jsme měli jít do sociálních služeb nebo sociálních zařízení, například dětské domovy a kojenecké ústavy. Jenže v těch už pro mě nebylo místo a tak jsem měla 3 týdny praxe v Tyflocentru - je to obecně prospěšná společnost, která pomáhá žít normální život lidem, kteří jsou buď úplně slepí, nebo vidí jen zlomek toho co my. Jako studentka jsem klienty doprovázela na nákupy, úřady, do kadeřnictví ... Moc jsem si to užila, možná i díky tomu, že i mimo praxi ráda pomáhám lidem. Několikrát nebylo koho doprovázet a tak jsem tvořila vánoční přáníčka pro klienty a sponzorytechnikou zvanou quilling. Moc mě to bavilo a myslím, že se mi přáníčka povedla. :)


Poprvé jsem Vánoce trávila s přítelem. Ten byl ale před Vánocemi na pracovní cestě a tak byla příprava Vánoc mým úkolem. Co by to bylo za Vánoce bez cukroví. Pustila jsem se do zdobených perníčků, kokosek, pusinek, lineckého, rumových kuliček a vanilkových rohlíčků. Musím říct, že jsem na sebe docela hrdá - vše mám totiž veganské a bez palmového i jiného ztuženého oleje.
Vánočka se také povela na jedničku. Tentokrát jsem kromě klasického pletení zkusila i pletení rovnou ze 6 pramenů. Milé prameny jsem málem hodila z okna, ale nakonec to dopadlo docela dobře.
Naše veganská štědrovečerní večeře se skládala z bramorového salátu a obalované hlívy, která mě svojí skvělou chutí fakt překvapila. V plánu byla sice i polévka s knedlíčky, ale oba jsme se shodli, že jeden chod nám bohatě stačí a že polévka bude následující den.


K Vánocům patří i stromeček. Tenhle rok bylo rozhodnutí na mě - umělý nebo živý? Umělý je z PVC, nerecyklovatelný, vyrobený často v Číně a za neetických pracovních podmínek. Kdyby se chtěl srovnávat s živým v ekologii, musel by sloužit víc jak 20 let. Takže plasťák ze hry ven!
No moment a co ten živý? Monokulturní plantáže, hnojiva, doprava. Na shánění stromečku od hajného jsem už neměla moc času. A hlavní co mě odradilo byla cena a věčná starost se zametáním jehličí.
Ve hře byly i stromky v květináči - jenže do těch se mi nechtělo investovat tolik peněz.
Takže ani umělý, ani živý. Tentokrát jsem stromek ručně vyrobila :)

- Větve z ovocného stromu, které mi kozy skvěle zbavily kůry
- Jutový provázek z chráněných dílen v Olomouci
- světýlka z dob, kdy mi ekologie a etika byly ukradené
- šišky, šípky, pomeranč usušený na topení, pár ozdob z papíru

Když nepočítám světýlka, náklady na metrový stromeček byly do 50kč :)


A co dárky? Že bych jako minimalista žádné nedostala? Ne tak úplně :)
Největším nehmotným dárkem bylo značné zlepšení vztahů s mým tátou. Mluvíme spolu, povídáme si, sem tam se obejmeme. Nikdy by mě nenapadlo, že to takhle bude, dělá mi to vážně velkou radost.
Další skvělej nehmotnej dárek bylo to, že moje rodina slavila Vánoce jen a jen vegansky. Minulé roky byl vždy kapr a tentokrát se to změnilo. Sestra je přes půl roku veganka, máma jí maso tak jednou do měsíce a táta významně omezil konzumaci masa. Všichni se shodli, že není důvod, proč si neudělat etický veganský vánoce. Skvělý zprávy, mám z toho radost.
A ano, byly i hmotný dárky. Nejvíc jsem se těšila na buben. Před rokem jsem se do jeho zvuku zaposlouchala a v hlavě mi neznělo nic jiného. V létě jsem měla brigádu v kavárně, kde jsem si na buben poprvé zahrála. Celé léto jsem přemýšlela kde a jak ho koupit. A jeden krásný zářijový večer mi přítel povídá "A kolik že ten buben stojí?" ... "Aha, no dobře, bude pod stromeček, chceš?" Radost nepopsatelná! Přidala bych nahrávku, ale můj mobil dělá ze zvuku dosti nekvalitní věc. Tak snad později :) Dalším krásným bonusem k bubnu bylo to, že je vyrobený v ČR ...
Krásných dárků bylo víc, někeré byly dokonce překvapením. Čelová baterka s nabíjením přes USB, svetr, tričko a knížka Život po životě.


Doufám, že i vy jste si užili krásné Vánoce a splněná přání. Přeju vám krásný rok 2018 :)
 


Léto s vůní šalvěje

29. srpna 2017 v 23:23 | Jeife |  Já a svět
Jedno léto, jedna šance ho prožít naplno :)


Mít někoho tam nahoře není vůbec špatná věc. (O něm více ZDE)
Dějí se mi samé dobré věci. No, a když ne dobré, tak aspoň poučné. Ale těch dobrých je opravdu víc…


- Maturita s vyznamenáním
- Našla jsem si přítele v Plzni… je to vegan
- Dostala se na vysokou do Plzně, obor porodní asistentka

- S přítelem jsme na začátku června procestovali hezký kousek republiky. Soumarský most, Boubín, Lipno, Český Krumlov, Čertovo a Černé jezero


- Zatím co byl přítel na měsíc pracovně ve Skotsku, našla jsem si brigádu. Dělala jsem ve veganské kavárně, kam jsem to z naší malé vesničky měla jen 20 minut busem (zázrak!). Bylo to super, kolem mě byli téměř samí vegansky ladění lidé… příjemný kolektiv <3
Pak jsem měla týden volný, pustila jsem se do výroby barefoot bot.



- Poprvé jsem se s kamarádem vydala dělat Free Hugs - kdo nezná - Člověk si vezme ceduli s nápisem FREE HUGS, vyrazí do města a nabízí objetí zdarma. Aby si lidi uvědomili, že i když se neznáme, že k sobě máme blízko. Že nejsme až tak rozdílní, jak vypadáme… :)

https://scontent-frt3-2.xx.fbcdn.net/v/t34.0-12/21245544_10210306078344156_380311073_n.jpg?oh=b8d717ad4514002a1611fc4fe69dd7ca&oe=59A86EAE

- Byla jsem na krevních testech. Po 4 letech veganství je moje krev v pořádku. B12, D, vápník, železo… nic mi nechybí. Takže až vám někdo bude vyklát o polomrtvých veganech, odkažte ho sem. :D

- Vyrobila jsem si první sponku do vlasů



- Byla jsem na procházce s Kubou a poníky


- Přítel se vrátil ze Skotska a vydali jsme se na další výlet přes celou republiku…
Třeboň, Lužnice na kánoi, koncert Čechomoru (sice je neposlouchám, ale jejich bubeník to opravdu umí <3), vodní elektrárna Dalešice, jaderná elektrárna Dukovany, Pálava, Mikulov, cyklovýlet do Lednicko-Valtického areálu, Jeseníky, Praděd, Přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně.



- Dovolená s přítelem a rodinou v Chorvatsku, bylo to bezvadný. Navštívili jsme národní park Severní Velebit, vyškrábali se na nejvyšší horu ostrova Pag - Sveti Vid a užili si výlet na kajaku. Prohlédli jsme si i kaňon Velká Paklenica, kde se natáčel Vinnetou, cesty zde nebyly zrovna udržované, ale stálo to za to. Nejvíc mě zaujala obrovská jeskyně ve vrcholku hory.
Udělali jsme si výlet do města Pag, dali jsme si tu vegan zmrzku a vegan pizzu. Vegan se nají všude… :)
Zacvičili jsme si jógu při východu slunce a vyrazili na cestu domů.


- Oslavila jsem 20. narozeniny. Oslava byla super, dohromady se nás sešlo deset, včetně mě a přítele. Dostala jsem pár krásných dárků a květiny.
Už několik let jsem si hrála s myšlenkou udělat krásný dort a myslím, že tentokrát se mi to povedlo. O dortu bude příští článek… to je kapitola sama pro sebe. :)


Za pár dní mě čeká zápis na vysokou tak držte palce, ať se vše podaří :)

Míša koláč

5. srpna 2017 v 16:33 | Jeife |  Vaření
Míša koláč. Klasika ... mléko, vejce, tvaroh. A co třeba vegan verze? :)

http://img27.rajce.idnes.cz/d2701/14/14341/14341775_b263f68cd2604fbef07df6803d02c96b/images/19989100_1594885993916149_343331227_n.jpg?ver=0

Jako vegani nejíme jen salát ... máme mnohem víc lepších věcí. Třeba tenhle míša koláč :)

Krém
500 gr bílého sojového jogurtu (Kaufland, Globus, kolem 30-40kč)
200 gr kešu ořechů natural
lžíce hladké mouky
80 gr cukru moučka (půl hrnku)
110 gr (půl hrnku) rozpuštěného vychladlého kokosového oleje
citronová šťáva z jednoho citronu

Korpus
jeden a půl hrnku polohrubé mouky
půl hrnku kakaa na pečení
1 vanilkový cukr
půl hrnku cukru
lžička a půl jedlé sody / prášek do pečení
6 lžic oleje
1 hrnek vody

Poleva
půl tabulky čokolády
lžíce kokosového oleje


Krém - postup
Krém je potřeba chladit v lednici - budeme ho tedy dělat jako první.
Rozmixujte kešu ořechy, smíchejte s vegan jogurtem, moukou, cukrem, citronovou šťávou a nakonec přidejte kokosový olej. Dejte do lednice na 2 a více hodin.

Korpus - postup
Smíchejte cukr a kakao, přidejte mouku, cukr, jedlou sodu, olej a nakonec vodu. Dobře promíchejte.
Na plech dejte pečící papír, těsto rozetřete po celém plechu a pečte na 190°C, asi 20 minut.

Po upečení nechte korpus vychladnout. Vyndejte z lednice krém a zkontrolujte, jestli už je tuhý - měl by držet tvar při zatřesení miskou.
Pomocí lžíce nebo čehokoli jiného naneste krém na dort a uhlaďte.
Rozehřejte čokoládu a přidejte lžíci kokosového oleje. Promíchejte a nechte pár minut chladnout. Čokoládou můžete na Míša koláči tvořit různé obrazce. Já dělala kruhy od oka ...


Pak napište do komentářů, jak vám koláč chutnal. Máte zájem i o recept na muffiny?


Díky za inspiraci a část receptu blogu Veganotic

Barefoot cesta

28. června 2017 v 11:22 | Jeife |  Já a svět
Miliony let vývoje. Miliony let naboso.
Pouhých 10 tisíc let s botami.

http://eurodenik.cz//images/gallery/27-11-2014/v-cesku-letos-roste-obliba-chuze-naboso.jpg

V poušti

13. dubna 2017 v 18:33 | Jeife |  Já a svět
"Já jsem vůdce karavany," prohlásil černooký vousáč. "Jsem vládcem nad životem a smrtí každého, koho vedu. Poušť je totiž jako rozmarná žena a muži z ní mohou zešílet."
Karavana čítala asi dvě stě osob a dvojnásob zvířat. Byly v ní i ženy a děti a větší počet mužů ozbrojených meči a puškami.

https://static.independent.co.uk/s3fs-public/thumbnails/image/2013/05/23/14/desert.jpg

Znovu jsem se na něj podíval a přemýšlel. Byl to dobrý nápad vydat se do pouště právě s ním? Kdyby byl v sázce jen můj život, ale mám ssebou manželku, tři syny a malou Ashiu, které jsou teprve 4 měsíce!
Ale dost přemýšlení, jsme už druhý den na cestě a není cesty zpět. Před námi je dlouhá cesta a na jejím konci nás snad čeká lepší život.
Karavana se dává do pohybu a já znovu opakuji svým synům aby se drželi u mě. A co je hlavní, aby za žádnou cenu nepouštěli osly, kteří nesou naše zásoby vody a jídla.
Vůdce karavany nás varuje, zachvíli budeme procházet údolím, které ovládají zloději. Postupujeme rychle, nikdo z nás se s nimi nechce setkat.
Údolí zlodějů je za námi, ale obzor tmavne a zvířata začínají polekaně stříhat ušima. Vůdce karavany náhle zastavuje a volá přes sílící vítr. "Všichni k sobě! Držte se u sebe, blíží se ..." Zbytek už neslyším, ale vím přesně co chtěl říct. Písečná bouře.
Já, manželka s malou Ashiou, Zeo, Almir i nejmladší syn Azir, všichni se držíme u sebe. Zířata jsou nervozní. Z davu se najednou ozývá křik, lidé začínají panikařit, co se děje?
Dav rozráží statný černý hřebec, lidé mu tak tak uhýbají z cesty. K vyplašenému koni se přidává i jeden z našich oslů, za oslem běží i nejstarší syn a pokouší se ho zastavit. Křičím na něj, "Zeo nech ho, vrať se!". Ale marně, přes písečnou bouři mě neslyší a já ho ztrácím z dohledu.
Manželka na mě vyděšeně hledí a není schopná jediného slova. Snažím se ji uklidnit, Zeo přece nemohl běžet daleko. Bouře pomalu ustává a já se rozhlížím kolem. Až po chvíli vidím opodál stát osla.
Běžím k němu, leží u něj Zeo! Klekám si k němu a třesu s ním. Otvírá oči a zvedá ruku, ve které pevně tiskne provaz, který má osel kolem krku.
"Otče, nepustil jsem ho."


Den před maturitním slohem jsem si říkala, že by nebylo na škodu si psaní ještě jednou vyzkoušet. Tedy jsem šla, vzala zadání z minulého roku a zkusila to. Vybrala jsem si vypravování, které má navázat na výchozí text.
Štěstí mí přálo i druhý den při psaní maturitního slohu. V zadání bylo přesně to, co jsem si den předem vyzkoušela.
Tak už jen doufám, že v maturitním slohu nebude moc chyb. Pokud budete chtít, můžu ho sem dát :)

S nepořádkem končím!

31. března 2017 v 17:35 | Jeife |  Já a svět

Od dvěří ke stolu,
od stolu k posteli,
od postele ke skříni.
Nikam dál cesta nevede.


Tohle byl před rokem můj svět. Uličky a plno nepořádku.
Ne že bych neuklízela, občas jsem uklidila. Ale vždy se jednalo o úklid s nálepkou "to prozatím stačí".
Ale víc a víc mi docházelo, že se v tom necítím dobře. Že mě to rozčiluje a bere mi to čas.
Nezbývalo než jít a změnit to.

9 krabic tříděného odpadu
5 krabic nevytříditelného odpadu
1 krabice knih
5 krabic oblečení

Krásných 20 krabic opustilo můj pokoj.

Můj pokoj se nadechl. Já jsem se nadechla. Všude bylo najednou místo.
Mohla jsem chodit po koberci, nebála jsem se otevřít skříň.
Z oblečení mi zůstalo necelých 30 kousků na zimu (dalších +- 20 na léto).
Na poličce s knihami zůstaly jen srdcovky nebo knihy, ke kterým se pravidelně vracím.

Naučila jsem se používat "ne, díky" a "nepotřebuju".
Odmítám dárky, které nevyužiju - (divili by jste se, jak lidi dokáže rozčilit, když nepřijmete voskového santu s knotem v čepici!)
Přestala jsem kupovat hlouposti, nové bločky, tužky, dekorace ...
Celkově jsem začla přemýšlet nad tím, co do svého pokoje přináším.

A co se nestalo? V mém pokoji jsem rok neuklízela a je stále čistý. Tedy když nepočítám párminutové luxování jednou za týden ...

Co vy, žijete v ne-pořádku? ... :)

https://cdn-images-1.medium.com/max/800/1*6JV9SnSovMnErmMdOOnjIw.jpeg



Itálie, blíž než se zdá

16. března 2017 v 23:01 | Jeife |  Já a svět
"Nebe modré, žhnoucí slunce a horský vítr. Nic víc, nic míň. Teď a tady."



Je to měsíc, co jsem se vrátila z Itálie. Je čas napsat to nejlepší ...
Cesta s hudbou v uších rychle ubíhala, co víc si přát. Dojeli jsme do penzionu, který byl až nezvykle moderní. Ubytování krásné, všede dřevo a mramor.
Dva měsíc před zájezdem jsem psala do CK, zda by bylo možné veganské menu. Prý že to není problém. I přes to jsem tomu moc nevěřila a raději si do poloprázdné tašky přibalila hromadu jídla. Ale co se nestalo. Delegát byl člověk na svém místě, zajímal se, s kuchařem to domluvil a já se nakonec najedla lépe, než ostatní.


Teď to vypadá, že jsem do Itálie jela za jídlem, že? Nenechte se zmást, do Itálie jsem jela kvuli lyžím!
Některé skiareály jsem znala už z minulého roku, na některých jsem byla prvně. Ale i ten nejmenší skiareál byl na české poměry obrovský a svěle vybavený. Sjezdovky široké, dlouhé (nejdelší 14km). Počasí tomu jen nahrávalo, většinu týdne bylo slunečno, ošklivo bylo jen jeden den.
Zážitků je mnoho. K těm nejlepším patří ten, který byl jen okamžikem, chvílí. Kdy jsem si uvědomila, že jsem teď a tady. A že je mi skvěle, že nepotřebuju víc, že jsem šťastná.




Pak rozhledna na hoře Speikboden. Měla jsem pocit, že stojím někde na vršku světa ...



Alta Badia a okruh kolem skalního masivu. Kolem 40km na lyžích za den ...


Bylo to úžasný, už se těším, až se tam za pár let zase vrátím :)


To je můj prostor

24. ledna 2017 v 18:45 | Jeife |  Kubík
Byl čtvrtek a já se vydala za Kubou. Krásný den, sluníčko svítilo, všude se třpytil sníh. Beru si ohlávku, kterou jsem před půl rokem uvázala a jejíž nánosník by potřeboval opravit. Beru i vodítko, které jsem před necelým rokem udělala.
Jdu do výběhu, Kuba na mě koukne. Nasazuju mu ohlávku, přetahuju přes uši a ten uličník se na mě podívá a šlápne mi na nohu. A dost.
To, že potřebujeme zapracovat na osobním prostoru jsem už nějaký ten měsíc věděla. Sice se věci pomalu měnily k lepšímu, ale i to je zjevně málo. Na začátku mě ožužlával každou chvíli, teď už témeř nežužlá, ale párkrát do hodiny se stane, že narazí skousnutými zuby mě do ruky. Občas pokusy o předbíhání. Pracovat na osobním prostoru. Jak ... jak ... nikde nebyl návod, který by mi fungoval.
Ale šlápnutí na nohu bylo zatraceně bolestivé, přenesl na ní celou svojí váhu a ještě se pootočil. Jsem za to ráda, díky tomu jsem si konečně řekla "tak, prostě to nějak musíme zvládnout".
Tedy jsme šli do kruhovky, chvilka stání, lonžování, změny směru, zastavování, couvání, ustupování. A od ustupování na procházku na vodítku. Levou rukou jsem držela vodítko, pravá ruka Kubu odehnala pokaždé, když se přiblížil blíž, než na nataženou ruku. Chvíli se divil, pak začal i chápat. Krásný pocit, když se na vás nikdo netlačí.
Často jsme dělali kroužky a vlnovky, z ničeho nic, prostě jen tak. Dokonce jsme i dvakrát naklusali. Jednou tedy začal předbíhat, ale podruhé se držel vedle mě v klusu - opět na vzdálenost natažené ruky.

Je před námi spousta práce, ale mám z toho dobrý pocit ... :)

Tentokrát jsem nefotila, díky sněhu bylo vše přepálené a když jsme přišli, tak už nebylo dobré světlo ... ale dám sem povedené fotky, které tu ještě nebyly, snad se budou líbit :)


Kam dál