Srpen 2016

Domácí deodorant. Bez chemie.

30. srpna 2016 v 10:02 | Jeife |  Zero-waste
Omamné účinky, nádory dělohy, poškození reprodukčního a imunitního systému, ovlivnění neurotransmiterů v nervovém systému, podráždění pokožky, zabránění přirozené detoxikaci těla, uzavření pórů, záněty potních žláz, alergické reakce ...

O čem že to tu mluvím, nezbláznila jsem se? Ani ne. Pouze jsem si přečetla složení běžného deodorantu a vyhledala co ty prapodivné názvy ze složení znamenají. A tohle jsou vedlejší / nežádoucí účinky.
Chcete zavřít oči, ucpat uši a dělat, že se vás to netýká. Ale i přes to si na tenhle článek vzpomenete až zas vezmete do ruky deodorant ...

Proč na sebe dál patlat chemii a proč riskovat, že vás potká něco z těch nežádoucích účinků? Tuhle otázku jsem si položila na začátku roku 2016, nechtěla jsem se smířit s myšlenkou, že to jinak nejde. A tak jsem našla recept na přírodní deodorant ze 4 lehce sehnatelných složek.

  • Bambucké máslo (neparfemované, přírodní) - seženete na v drogeriích, lékárnách, na internetu
  • Jedlá soda - dostupná i v nejmenším krámku na vesnici
  • Škrob na vaření - jedno jestli kukuřičný, bramborový, dostupný je v každém krámě s potravinami
  • Vonný olejíček na pleť - drogerie, lékárny, internet
  • + šroubovací kelímek, do kterého deodorant dáte. Stačí opravdu malý kelímek, třeba 20ml. Buď nějaký doma najdete, nebo se dá vyloudit v lékárně kde míchají mastičky za pár korun :)

Příprava zabere se vším všudy asi 10 minut, nebojte se toho :)

Do hrnce nalejete trochu horké vody (stačí 1cm) a dáte ji vařit. Nemusí bublat, stačí když bude horká. Do kelímku pomocí špejle dáte trochu bambuckého másla a dáte ho do hrnce rozehřát. Až bude tekuté, přidáte další bambucké máslo, tak aby ho byla zhruba třetina kelímku.
Do rozehřátého bambuckého másla nasypete jedlou sodu (taky +- třetina kelímku) a škrob (toho může být i méně než třetina kelímku. Zamícháte špejlí a vznikne vám tekutá bílá hmota. Vyndejte kelímek z hrnce, kápněte do něj kapku nebo dvě vonného olejíčku. (Ne víc, v takové koncentraci by citlivějším z vás mohl podráždit kůži). Zamíchejte a nechte ztuhnout v lednici.

Napokožku nanášejte množství velikosti hrášku. Nejlépe ráno, pokud bude potřeba tak i někdy přes den (před sportem a tak podobně). Sem tam se otře o oblečení, nenechá na něm víc škody než obyčejné deodoranty. A z čeho mám radost - nikdy se mi nestalo, že by po vyprání bylo něco na oblečení - a to peru na 40 s minimálním množstvím pracího prášku.

Kelímek s obsahem 20ml mi vydrží zhruba měsíc a půl. Cenově vychází srovnatelně, možná i levněji než používání normálních deodorantů ...

Tak co, už jdete míchat? :)
http://getinspiredeveryday.com/lifestyle/wp-content/uploads/sites/7/2013/03/DIY-Homemade-Deodorant-8.jpg

Týden s Kubíkem

26. srpna 2016 v 19:21 | Jeife |  Kubík
Je to už dlouho, co jsem napsala poslední článek o Kubíkovi. Nejvyšší čas napsat ...

Tenhle týden jsem strávila 6 dní u koní, majitelé byli na dovolené. Vždy ráno převést koně z malého výběhu na pastvu a večer je zas převést zpět do výběhu s přístřeškem. Dolévat vodu, vozit jim seno a vybírat bobíky z výběhu. Se to nezdá, ale vždy jsem měla tak od 8 do půl 12 co dělat.
Ale nebylo to jen o práci. Stihli jsme i něco málo v kruhovce ...


Povedla se mi dokonce i jedna hezká fotka se mnou :)

A taky dnešní krásná vyjížďka. Sluníčko, obloha bez jediného mráčku. Vyjížďka byla fajn, jen jsem si ověřila, že ještě pořád máme na čem pracovat. Krokovali jsme, kousek od stáje. Najednou slyším dunění. Tak tak si stihnu sebrat otěže a to už Kubík nabírá rychlost a závodí s koněm, který je tak 50 metrů za námi. Naštěstí si ho slečna zpomalila a Kubíkovi po chvíli došlo, že závodí zbytečně.
Když jedem na vyjížďce a zrovna nám za zadkem necválá cizí kůň, tak zpomalíme ze cvalu na zapískání. Pokaždé, téměř bezchybně. Ale teď? Nic :(
Snad nebudeme tohle potkávat často a pokud se to stane, tak to zvládneme lépe ...



A i když zlobí, tak ho mám ráda a dostal novou ohlávku. Konečně jsem ji donastavila a dodělala oplet, moc se mi líbí :)


Dobrý skutek, cesta za životem

21. srpna 2016 v 14:08 | Jeife |  Já a svět
Facebook, nenáviděný i milovaný, mi jednoho krásného dne dal možnost zasáhnout do života teprve šestiměsíčního morčátka.

Je to dva týdny zpět, co se ve skupině o morčatech objevil sdílený inzerát. Morče v malé kleci, za odvoz.
Příspěvek viděly stovky lidí z té skupiny, několik desítek lidí okomentovalo. Litovat umí všichni dobře. Až na jeden komentář o něj nikdo neměl zájem. Paní psala, že je od Lysé n.L., ale že si pro něj nemůže dojet. Sama si morčátko vzít nemůžu, ale proč neudělat dobrý skutek a nepomoct morčátku na cestě za novým životem?
Domlouvám se s paní, s pánem který má morče. Domlouváme se na předání na nádraží, sluníčko peče, je snad 27°C. To co mi pán přinese mě celkem zaskočí. Ikea igelitová taška, v ní klícka pro křečka s rozměry asi 30x30x40cm. V kleci hromádka sena a v ní něco černého. Miska s kukuřicí a oříšky, tyčka pro hlodavce plná mastných semínek, pro morče nevhodných. Nic víc.


Nastupuji do vlaku, vyndavám klec z tašky, ze dvou stran k ní přidělávám látku. Aspon něco málo může toho ustrašence uklidnit a možná i zamezit průvanu. Také dávám dovnitř domeček, který jsem dělala teprve ten den ráno. Morče asi seset minut sedí v druhém rohu klece a kouká, co mu to tam přistálo. Asi domeček v životě nevidělo. Po deseti minutách se k domečku přibližuje, očuchává ho a během chvíle v něm mizí.

Mezi tím vystupuji z vlaku na hlavním nádraží, potkávám spoustu maminek či rodin s dětmi. Většina z nich říká "mami křeček". Ano, už i ty malé děti ví, že tohle je klec na křečka a ne na morče. Dokonce dostávám od jedné paní vynadáno, jestli mi přijde normální chovat morče v tak malé kleci. Nakonec si nechala vysvětlit, že nejde o můj nápad a že vezu morče do lepších podmínek. Naštěstí.
Kupuju jízdenku na vlak, přesouvám se na Masarykovo nádraží a tam mám krásnou půl hodinku než mi vlak pojede. Sedám si na opuštěné nástupiště, klec pokládám vedle sebe. A hele, z domečku kouká černý čumáček. Trhám list od pampelišky, opatrně ho sunu k domečku. Morče se do něj zakousne a vytrhne mi ho z ruky. Pampelišky mu chutnají ..


Nastupujeme do vlaku směr Kolín. Někteří lidi na nás divně koukají, někteří říkají zas něco o křečkovi. S morčetem se dělím o jablko, dokonce pro druhý kousek vyleze z domečku ...


Vystupuji v Lysé nad Labem, tady už na mě čeká paní, která se morčátka ujímá ... tak snad se bude mít dobře ..


Dobrý skutek mě stál 106 korun za jízdenku, pár hodin času. Odměnou mi je dobrý pocit, dala jsem morčátku naději na lepší život :) Pokud budete mít někdy šanci, udělejte podobnou věc, stojí to za to.


Ač nejsem velkým přítelem "selfíček" jednu fotku přeci jen udělám. Pro všechny lidi, kteří neuměli nic víc, než jen politovat ...


Směr Pustevny

13. srpna 2016 v 14:19 | Jeife |  Já a svět
Co by to bylo za blog bez osobních zážitků? To by přece nebyl blog ...

Když jsem zjistila, že místo k moři se jede na hranice České a Slovenské republiky, byla jsem trochu zklamaná. Ale co se dá dělat, přece neodmítnu dovolenou s rodinkou, nějak to dopadne.
Počasí nám vyšlo, ubytování skvělé, dokonce až na jednu vyjímky nebyl problém s veganským jídlem v restauracích. Když nepočítám jeden extra deštivý den, tak jsem celou dovolenou chodila v huarache barefoot sandálech. Bylo to skvělé, cítit po čem jdu. A pozorovat nechápavé pohledy lidí, kteří si mysleli, že mám botky do města ...


Západ slunce na Pustevnách

Hrad Hukvaldy


Valašské muzeum v přírodě

Čtvrtý nejvyšší vrchol Beskyd - Čertův mlýn ... v sandálech :)

Vyjížďka na klisně Nike. Po deseti měsících na Kubíkovi velká změna. Nahoru to bylo strašně vysoko, anglické sedlo mě tlačilo do zadku, klus byl neskutečně rychlý. Poprvé za dvanáct let u koní jsem se setkala s přístupem "no oni to tady na poli odpíchnou, natryskaj, tak je nechte". Na mou překvapenou otázku, jak je potom zastavíme mi bylo odpovězeno "oni si zastaví sami nahoře u lesa". Docela jsem koukala, ale fajn zážitek :)

Štramberk

Jeskyně Šipka

Na houbách ...

Radhošť, socha slovanského boha Radegasta

Borůvky <3

I9 láhev a já po dvacetikilometrovém výletě na kole s převýšením skoro kilometr ...

Houbínek ...


K veganskému jídlu na cestách ... nebyl celkem žádný problém, obsluha i kuchaři většinou velmi ochotní a chápaví. Jediný Glubus v Olomouci a Hotel Tanečnica na Pustevnách zklamal (ty dvě fotky nalevo). Ale i tam jsem se nakonec najedla. Naopak mě velice mile překvapila restaurace Procházka v Hukvaldské oboře. Malá hospůdka, bar a čtyři stoly, celé to bylo v chatě o rozměrech tak 10x12 metrů. Pročítám krátký jídelní lístek, hranolky, vývar, hovězí polévka a další tomu podobné. Pak přišla slečna, ptá se co si dáme. Když jsem jí řekla, co tak zhruba chci (bez masa, mléka, vajec), tak říká, že nic takového v nabídce není. Ale pokud prý nepohrdnu topinkami s česnekem, olivami a salátem, že s tím není problém. Musím říct, přístup skvělej, jídlo sice skromný, ale moc dobrý ...


Dovolená hezká, užila jsem si jí, myslím, že příští rok se na dovolenou v Česku nebudu tvářit vůbec špatně :)