Podzim s Kubíkem

21. října 2016 v 15:12 | Jeife |  Kubík
Po návratu ze Španělska jsem jela za Kubíkem. Nezapoměl, přišel mě přivítat. Protože nemáme jízdárnu a v kruhovce toho moc neuděláme, jeli jsme ven. Dva týdny bez vyjížďky na něm byly znát, už zas by někam utíkal.
První vyjížďka byla plná zastavování, dohadování a na cestě zpět neustálého zrychlování. Ne všechny dny se daří ...
Další vyjížďka byla pro Kubu plná hrůzy. Jedem si to tak po louce a najednou před námi auto s přívěsem. Přívěs plný štěkajících psů, na louce pán cvičící svého psa. To Kubovi nahánělo hrůzu.


Před poslední vyjížďkou jsem četla kousek z knížky Montyho Robertse. Možná i proto byla poslední vyjížďka jedou z nejlepších. Četla jsem část, kde Monty Roberts píše o stájovém syndromu. Což se projevuje neochotou odcházet od stáje a pak utíkáním domů. Prý jediná cěsta, jak to koně odnaučit je to, že člověk nemá ve věcech moc velký pořádek. Není pevně stanovený čas a místo krmení, není přesně stanovené místo, kde se sededá, cesta domů vede pokaždé trochu jinak.
Moc mě to zaujalo a řekla jsem si, že to musím vyzkoušet. Tak jsem šla za Kubíkem, místo krmení po ježdění dostal trochu granulí a jablko po odchodu z výběhu. Při cestě na dvůr (kde sedlám) se netáhnul jako obvykle. Šel docela svižným krokem, což mě překvapilo.
Nasedlala jsem a jelo se ven. Cestu jsme zvolili co nejvíc odlišnou od té,co chodíme obvykle. Při cestě od stáje šel nezvykle rychle. Takové přijemné tempo ... Šli jsme přes louky, po cestách. Pak do chatové oblasti. Z jedné strany násep od železnice (hodně příkrý svah nahoru), z druhé strany ploty od zahrádek, pod kopytama šťěrková cesta s travnatým prostředkem. Cesta mohla být tak 200 metrů dlouhá, možná ani to ne. S Kubíkem jsem naklusala a když jsem viděla, s jakou chutí kluše dala jsem pobídku do cvalu. Cválali jsme nějakých 60 metrů a i takhle krátkej kousek mi udělal velkou radost.
Je to už rok, co jsem s Kubíkem necválala ve směru od domova. Před rokem mě právě při cválání od domova sundal. Cválal, cválal a najednou změnil směr o 180 stupňů. Když jsme ten rok cválali, tak vždy na cestě domů a i to byl docela boj, protože se mu cválat moc nechtělo. A teď najednou, nevím, jestli pomohlo to, že měl víc energie. Nebo snad to, že jsme jeli uličkou, ve které jsem měla jistotu, že se domů neotočí ... Nevím. Ale mám velkou radost, že jsme to zvládli :)
Na cestě domů jsme ho taky cválat nechala, sice jen kousek, ale nakonec se to neukázalo jako dobrý nápad. Kubík se spoustou energie to vzal sportovně ... tedy to rozpálil a nebýt asfaltové cesty, která byla na konci pole, tak jsme cválali dál. Kubík dělá ve cvalu jednu dost nepřijemno věc. Hává hlavu dolů. Ještě se mi nestalo, že by u toho vyhodil. Ale vždy jak nabere rychlost (víc, než je v klidném cvalu obvyklé), tak dá hlavu dolů. Nevím, co si o tom myslet. Ostatní koně to dělají když chtějí člověka sundat. Ale na Kubíka bych se za to snad ani nezlobila, dělá to i v klusu a v kroku ... vytahuje krk.
Jak se mi rozjel, tak jsem po dlouhé době zpanikařila a zpětně si říkám proč ... proč mě to tak rozhodilo? Místo abych ho uklidnila pískáním, nebo hlasem, tak jsem přítáhla otěže a byla mimo. Zas ty hloupé zlozvyky vtlučené do hlavy v oddíle. Musím na to myslet a když se rozjede, tak být vklidu. Jenže jak být vklidu, když je před vámi silnice ... To je otázka, budu na tom asi muset pracovat :)
Do stáje jsme nešli po naší obvyklé cestě, různě jsme se proplétali mezi domky, dokonce i jednu chvíli šli směrem od stáje. Nesl to docela statečně. sesedla jsem už pět minut chůze od stáje a zbytek kubu dovedla pěšky. Místo abychom dojeli na dvůr, jak jsme šli k výběhu. Tam jsem ho odsedlala, rozloučila se s ním a pustila do výběhu. Na jídlo, o které si jinak říká cukáním za vodítko a hlrabáním nohou, si tentokrát ani nevzpoměl ...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 rancholympia rancholympia | E-mail | Web | 21. října 2016 v 20:22 | Reagovat

Krásná fotka ;)
Určitě si najdeš cestu, jak to zlepšit trvale, ale i jedna dobrá vyjížďka se počítá :)

2 jeife jeife | Web | 21. října 2016 v 20:34 | Reagovat

[1]: děkuju :) snad jo :)

3 Ancarie Ancarie | E-mail | Web | 26. října 2016 v 12:57 | Reagovat

Je možné, že trochu i změna toho stereotypu, jak jsi psala, ho donutila trošku k chuti něco dělat jinak už sám od sebe, když do té doby bylo vše pevně dané. Je ale rozhodně fajn, že se to změnilo k lepšímu.

Toho, jaký postoj má při zvyšování rychlosti nebo celkově jakémkoliv pohybu, bych se nebála. Přeci jen ho znáš a víš, že neudělá nic špatného, tak proč se toho obávat, že by najednou měl? Každý člověk je jiný a stejně tak platí, že je každý kůň jiný. Možná je to pro něj takto prostě pohodlnější, než mít hlavu nahoře nebo s ní házet nahoru a dolů (?). Možná by pomohlo ho vidět při cvalu, když bude mít na hřbetě někoho jiného. Podle jeho výrazu se dá taky potom lecos vyčíst, jestli mu třeba není něco nepříjemné a nebo si to jen užívá v tomto směru. Snad to ale nebude něco špatného.

Přeji hodně štěstí s dosáhnutím této nově nabité energie s Kubíkem na trvalo :)

Fotka jinak krásná a samozřejmě Kubík také :) .. má krásné zbarvení a je velmi sympatický!

4 jeife jeife | Web | 26. října 2016 v 13:02 | Reagovat

[3]: Děkuju :) tolik obav není, zas na druhou stranu, vím, že se dokáže rozhodnout a člověka vyložit :D
Jinak cváláme celkem navolno, rozhodně máme ke kolmici hoodně daleko :)
Zkusím, dík :)

5 Ancarie Ancarie | E-mail | Web | 26. října 2016 v 13:52 | Reagovat

[4]: Není zač, určitě dej pak vědět jak to pokračuje dál :)

6 Leník Leník | Web | 28. října 2016 v 20:38 | Reagovat

Děláte skvěle pokroky Jeni! Jen tak dal! Jak často za nim chodis :)?

PS. Krásná fotka srsti :O :3!! Samozřejmě i Kubíka :-)

7 Haník Haník | Web | 1. listopadu 2016 v 0:55 | Reagovat

Moc mě tohle čtení baví :). Za čas se určitě ráda koukneš zpět a články si přečteš, je to takové pěkné si to někam zapsat. Já si průběžně zapisuju zážitky u koní na FB, protože je to tam rychlé, mám to jako takový deník. Na blog si shrnu nějakou větší část, ale poslední dobou na to nemám moc času :/. Ale je určitě dobré si to takhle zapisovat, aspoň člověk ví, co se událo, co bylo zásadní a jak to vnímal :).

Těším se na další takový článek! :)

8 jeife jeife | Web | 1. listopadu 2016 v 5:46 | Reagovat

[6]: děkuju, chodím za ním jednou, dvakrát týdně :)

[7]: No musím napsat nový článek :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama