Březen 2017

S nepořádkem končím!

31. března 2017 v 17:35 | Jeife |  Já a svět

Od dvěří ke stolu,
od stolu k posteli,
od postele ke skříni.
Nikam dál cesta nevede.


Tohle byl před rokem můj svět. Uličky a plno nepořádku.
Ne že bych neuklízela, občas jsem uklidila. Ale vždy se jednalo o úklid s nálepkou "to prozatím stačí".
Ale víc a víc mi docházelo, že se v tom necítím dobře. Že mě to rozčiluje a bere mi to čas.
Nezbývalo než jít a změnit to.

9 krabic tříděného odpadu
5 krabic nevytříditelného odpadu
1 krabice knih
5 krabic oblečení

Krásných 20 krabic opustilo můj pokoj.

Můj pokoj se nadechl. Já jsem se nadechla. Všude bylo najednou místo.
Mohla jsem chodit po koberci, nebála jsem se otevřít skříň.
Z oblečení mi zůstalo necelých 30 kousků na zimu (dalších +- 20 na léto).
Na poličce s knihami zůstaly jen srdcovky nebo knihy, ke kterým se pravidelně vracím.

Naučila jsem se používat "ne, díky" a "nepotřebuju".
Odmítám dárky, které nevyužiju - (divili by jste se, jak lidi dokáže rozčilit, když nepřijmete voskového santu s knotem v čepici!)
Přestala jsem kupovat hlouposti, nové bločky, tužky, dekorace ...
Celkově jsem začla přemýšlet nad tím, co do svého pokoje přináším.

A co se nestalo? V mém pokoji jsem rok neuklízela a je stále čistý. Tedy když nepočítám párminutové luxování jednou za týden ...

Co vy, žijete v ne-pořádku? ... :)

https://cdn-images-1.medium.com/max/800/1*6JV9SnSovMnErmMdOOnjIw.jpeg



Itálie, blíž než se zdá

16. března 2017 v 23:01 | Jeife |  Já a svět
"Nebe modré, žhnoucí slunce a horský vítr. Nic víc, nic míň. Teď a tady."



Je to měsíc, co jsem se vrátila z Itálie. Je čas napsat to nejlepší ...
Cesta s hudbou v uších rychle ubíhala, co víc si přát. Dojeli jsme do penzionu, který byl až nezvykle moderní. Ubytování krásné, všede dřevo a mramor.
Dva měsíc před zájezdem jsem psala do CK, zda by bylo možné veganské menu. Prý že to není problém. I přes to jsem tomu moc nevěřila a raději si do poloprázdné tašky přibalila hromadu jídla. Ale co se nestalo. Delegát byl člověk na svém místě, zajímal se, s kuchařem to domluvil a já se nakonec najedla lépe, než ostatní.


Teď to vypadá, že jsem do Itálie jela za jídlem, že? Nenechte se zmást, do Itálie jsem jela kvuli lyžím!
Některé skiareály jsem znala už z minulého roku, na některých jsem byla prvně. Ale i ten nejmenší skiareál byl na české poměry obrovský a svěle vybavený. Sjezdovky široké, dlouhé (nejdelší 14km). Počasí tomu jen nahrávalo, většinu týdne bylo slunečno, ošklivo bylo jen jeden den.
Zážitků je mnoho. K těm nejlepším patří ten, který byl jen okamžikem, chvílí. Kdy jsem si uvědomila, že jsem teď a tady. A že je mi skvěle, že nepotřebuju víc, že jsem šťastná.




Pak rozhledna na hoře Speikboden. Měla jsem pocit, že stojím někde na vršku světa ...



Alta Badia a okruh kolem skalního masivu. Kolem 40km na lyžích za den ...


Bylo to úžasný, už se těším, až se tam za pár let zase vrátím :)