Duben 2017

V poušti

13. dubna 2017 v 18:33 | Jeife |  Já a svět
"Já jsem vůdce karavany," prohlásil černooký vousáč. "Jsem vládcem nad životem a smrtí každého, koho vedu. Poušť je totiž jako rozmarná žena a muži z ní mohou zešílet."
Karavana čítala asi dvě stě osob a dvojnásob zvířat. Byly v ní i ženy a děti a větší počet mužů ozbrojených meči a puškami.

https://static.independent.co.uk/s3fs-public/thumbnails/image/2013/05/23/14/desert.jpg

Znovu jsem se na něj podíval a přemýšlel. Byl to dobrý nápad vydat se do pouště právě s ním? Kdyby byl v sázce jen můj život, ale mám ssebou manželku, tři syny a malou Ashiu, které jsou teprve 4 měsíce!
Ale dost přemýšlení, jsme už druhý den na cestě a není cesty zpět. Před námi je dlouhá cesta a na jejím konci nás snad čeká lepší život.
Karavana se dává do pohybu a já znovu opakuji svým synům aby se drželi u mě. A co je hlavní, aby za žádnou cenu nepouštěli osly, kteří nesou naše zásoby vody a jídla.
Vůdce karavany nás varuje, zachvíli budeme procházet údolím, které ovládají zloději. Postupujeme rychle, nikdo z nás se s nimi nechce setkat.
Údolí zlodějů je za námi, ale obzor tmavne a zvířata začínají polekaně stříhat ušima. Vůdce karavany náhle zastavuje a volá přes sílící vítr. "Všichni k sobě! Držte se u sebe, blíží se ..." Zbytek už neslyším, ale vím přesně co chtěl říct. Písečná bouře.
Já, manželka s malou Ashiou, Zeo, Almir i nejmladší syn Azir, všichni se držíme u sebe. Zířata jsou nervozní. Z davu se najednou ozývá křik, lidé začínají panikařit, co se děje?
Dav rozráží statný černý hřebec, lidé mu tak tak uhýbají z cesty. K vyplašenému koni se přidává i jeden z našich oslů, za oslem běží i nejstarší syn a pokouší se ho zastavit. Křičím na něj, "Zeo nech ho, vrať se!". Ale marně, přes písečnou bouři mě neslyší a já ho ztrácím z dohledu.
Manželka na mě vyděšeně hledí a není schopná jediného slova. Snažím se ji uklidnit, Zeo přece nemohl běžet daleko. Bouře pomalu ustává a já se rozhlížím kolem. Až po chvíli vidím opodál stát osla.
Běžím k němu, leží u něj Zeo! Klekám si k němu a třesu s ním. Otvírá oči a zvedá ruku, ve které pevně tiskne provaz, který má osel kolem krku.
"Otče, nepustil jsem ho."


Den před maturitním slohem jsem si říkala, že by nebylo na škodu si psaní ještě jednou vyzkoušet. Tedy jsem šla, vzala zadání z minulého roku a zkusila to. Vybrala jsem si vypravování, které má navázat na výchozí text.
Štěstí mí přálo i druhý den při psaní maturitního slohu. V zadání bylo přesně to, co jsem si den předem vyzkoušela.
Tak už jen doufám, že v maturitním slohu nebude moc chyb. Pokud budete chtít, můžu ho sem dát :)